Krátký film o zabíjení

Rozbahněná zimní Warszawa je škaredá. Sledované postavy (až na právníka) jsou hrozně nesympatické. Zacloňování částí obrazů mě taky štvalo. Ale zhruba v půlce filmu, konkrétně po soudním přelíčení, se počáteční nespokojenost a nadávání na Kieslowského (kterého i přes mou fascinaci polským filmem nemám moc ráda) láme. U rozhovoru právníka se soudcem dokonce poprvé zpozorním. A tempo závěrečné půlhodiny je doslova vražedné. Snad jen vysvětlování funkce lavorku na dně propadliště bylo moc polopatické... 6:1 ne pro Krzysztofa. (20.01.2010)

Takový nepříjemný pocit v žaludku a celkovou tíseň ve mě vyvovalo naposledy Requiem za sen. Krátký film o zabíjení vypráví svým působivým obrazem, plným zajímavě použitých kamerových filtrů, dodávající filmu tísňivou, bezútěšnou atmosféru. Dialogy jsou velice úsporné, na divákovi leží nelehký úkol - přebrat si to všechno v hlavě sám. (08.09.2007)

S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma. (21.01.2012)

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Kieslowski nakrútil síce krátky, ale mimoriadne pútavý film na tému zločinu a trestu. Na začiatku sa stretávame s citovo úplne vyprahnutým jednoduchým mladíkom, sympatie nevzbudzujúcim taxikárom a profesionálne neukotveným advokátom, ktorých osudy sa zakrátko pretnú. Hudba, kamera a bezútešné socialistické exteriéry výborne navodzujú atmosféru napätého očakávania. Keďže ide o zločin a trest a nie o klasické krimi, celá pasáž pátrania a usvedčovania je síce netradične, ale odôvodnene vypustená. Pasáž o treste už nesie znaky Kieslowského postoja k absolútnemu trestu. Divák odchovaný americkými filmami z prostredia väzníc musí doširoka otvárať oči nad amatérskou popravou na poľský spôsob. Jej účelom je iba získať ďalších prívržencov na stranu doživotného zaopatrenia vrahov. Pseudohumanisti pištiaci po zrušení trestu smrti alebo aspoň zabezpečení bezbolestnosti pre popravovaných zrejme trpia demenciou Alzheimerovského typu, pretože pár minút po dokonanej brutálnej vražde sú schopní posudzovať štátne zabíjanie izolovane od dôvodov, ktoré štátny aparát pre takéto naloženie s vrahom mal. Ale napriek mojim výhradám k odmietačom trestu smrti ide o mimoriadny, dobre vystavaný film, ktorý úspornými prostriedkami dokáže navodiť úžasnú atmosféru. (13.11.2013)