Krátký film o zabíjení

Po Kubrickově Mechanickém pomeranči asi druhý nejlepší snímek o násilí, co jsem viděl. Takhle nějak si představuju opravdu hluboký film - můžete o něm debatovat třeba měsíc a stejně neřeknete úplně všechno. Já blbec jsem si ho pustil v noci a pak jsem nemohl spát, musel jsem o tom pořád přemýšlet. Jak už tu někteří komentátoři poznamenali, nejlepší na tom je, že Kieslowski vám nenutí žádný svůj názor. Neříká kdo je zlý a kdo je dobrý, kdo má pravdu a kdo se mýlí; to si musí ujasnit divák sám. Proto mám radši nezávislou kinematografii než všeobecně uznávané trháky typu Forrest Gump nebo Zelená míle, kde vám tvůrci jasně nalinkují, komu máte držet palce a koho máte nesnášet. (24.03.2008)

V půlce filmu se zjevil zločin a na konci přišel trest. Více děje tento snímek nenabízí, takže jsem si do sytosti užil filmové nudy a náznaku jednoho drobného etického problému. Nemohu to nazvat jinak, protože pokud má někdo problém s trestem smrti pro toho blonďatého chcípaka, tak já to rozhodně nejsem. (10.12.2011)

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)

Filmová variace na Dostojevského Zločin a trest přenesená z daleké Rusi do polské Varšavy éry reálného socialismu, která je skutečně příznakově volenými kulisami k první části filmu - Lazarovo zločinu. Má všechny Raskolnikovské rysy, chladnou promyšlenost, naturalisticky krvavou podstatu (namísto sekery kámen), oběť s morálně pochybnou obživou (lichvářku a její setru nahradil arogantní taxikář), jen bez Nietzscheovské linie vyvolenosti a naprosté svobody umožňující ,,Nadčlověku" brát i životy... Formálně hodně neotřelá práce se světlem, kamerovým rastrem a originálně komponovanými záběry, překrývání části objektivu kamerovou maskou zaostřující divákův pohled na expresi detailu (obvykle lidské tváře), vynikající hudbou a úděsnou kulisou socialistického Polska se vším tím bahnem, paneláky, otřískanými auty, nerudnými lidmi, závistí, zlobou...(To věrně známe i u nás...) Pak se dějová osa náhle láme (motiv dopadení je přeskočen, není podstatný) a přichází druhá část filmu - část trestu... Jestli Kieslowskému něco jde, tak je to práce s herci (úžasná proměna hlavního hrdiny - Jacka Lazara) a zaostření na detail (např. zvláštně odosobněná scéna přípravy popravčí místnosti, nebo naturalistický výjev kapek tělesných tekutin dopadajících na tác do propadla...). Krzysztof Kieslowski nebyl zkrátka obyčejný režisér, ale jednoznačně velká osobnost světové režie, která nejenom tímhle filmem dokázala, že k vyjádření názoru (tady o nepřiměřenosti a etické rozporuplnosti trestu smrti) a vytvoření silného uměleckého díla nepotřebujete hollywoodské studio ani oslňující rozpočet, dokonce ani ne zcela svobodnou společnost... U nás to samé dokázal třeba František Vláčil... Podobné filmy: Mrtvý muž přichází, Život Davida Galea, Capote, Zločin a trest, Krátký film o lásce (16.10.2008)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)