Krátký film o zabíjení

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)

Hodně silné a depresivní. Režisér udělal z prostředí další mpostavu svého v podstatě prostinkého ale o to důraznějšího příběhu... Kde je vlastně právo? Co je právo? A co zločin? Opravdu je obojí stejně kruté? Ať je to tak, nebo tak, vražda není nikdy obhajitelný čin... Koneckonců, bůh také zakázal komukoli mstít se Kainovi za vraždu Abela... PS: Tanec v temnotách je ÚPLNĚ o něčem jiném, tyhle dva filmy mají společný jen trest smrti a to je sakra málo. (06.02.2006)

Kieslowski nakrútil síce krátky, ale mimoriadne pútavý film na tému zločinu a trestu. Na začiatku sa stretávame s citovo úplne vyprahnutým jednoduchým mladíkom, sympatie nevzbudzujúcim taxikárom a profesionálne neukotveným advokátom, ktorých osudy sa zakrátko pretnú. Hudba, kamera a bezútešné socialistické exteriéry výborne navodzujú atmosféru napätého očakávania. Keďže ide o zločin a trest a nie o klasické krimi, celá pasáž pátrania a usvedčovania je síce netradične, ale odôvodnene vypustená. Pasáž o treste už nesie znaky Kieslowského postoja k absolútnemu trestu. Divák odchovaný americkými filmami z prostredia väzníc musí doširoka otvárať oči nad amatérskou popravou na poľský spôsob. Jej účelom je iba získať ďalších prívržencov na stranu doživotného zaopatrenia vrahov. Pseudohumanisti pištiaci po zrušení trestu smrti alebo aspoň zabezpečení bezbolestnosti pre popravovaných zrejme trpia demenciou Alzheimerovského typu, pretože pár minút po dokonanej brutálnej vražde sú schopní posudzovať štátne zabíjanie izolovane od dôvodov, ktoré štátny aparát pre takéto naloženie s vrahom mal. Ale napriek mojim výhradám k odmietačom trestu smrti ide o mimoriadny, dobre vystavaný film, ktorý úspornými prostriedkami dokáže navodiť úžasnú atmosféru. (13.11.2013)

Moje první setkání s Kieslowskim mě nezklamalo. Film se nejvíce podobá rekonstrukci případu, ke kterému mohlo dojít. Nenápadný prolog, kde nám režisér představuje všechny postavy, které se poprvé míjejí vlastně jen tak mimochodem, vyústí v něco tragického. Dokumentaristicky laděný film si nehledá sympatie, jenom nezaujatě sleduje, ale přitom nám nezapomene sdělit, že některé okamžiky v životě jsou nevratné. Po skončení filmu vám v ústech zůstane podivná pachuť, a to je dobře. 10/10 (09.03.2009)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)