Krátký film o zabíjení

S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% (20.03.2014)

Snímek má pomalejší rozjezd a na závěr jsem čekal, že se dozvím něco o motivu který mladý vrah měl. Nedozvěděl, takže důvod byl asi opravdu jen ten, že se jednalo o magora, který byl ovlivněn smrtí své dvanáctileté sestry. Velice přirozené mi přišlo natočení závěrečné scény popravy. Asi takto jsem si to vždy představoval a filmy ukazující nám ty ledově klidné hrdiny kráčející na smrt by se mohly poučit. Tohle bylo opravdu o životě a smrti. (04.04.2011)

Již první záběry s jemným zeleným filtrem na mrtvou krysu a oběšenou kočku za zvuků nervy drásající hudby předznamenávají velice silný, sugestivní zážitek. Temná atmosféra socialistického Polska diváka bez milosti vtáhne do filmu a nepustí ho, dokud se nespustí titulky a romantická hudba, která působí uklidňujícím dojmem po "krutém" příběhu. (15.02.2006)

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)