Srdce v Atlantidě

Musím říct, že poslední dobou sahám po filmech, které ve mně zanechají hlubší dojem. No, možná i nejen hlubší, ale hluboký a mezi takové tenhle patří. Výborný Anthony Hopkins - tenhle herec by mi mohl třeba jen vyprávět, aby vykouzlil patřičný zážitek. Dětští herci Anton Yelchin a Mika Boorem předvedli taktéž dost solidní výkon. Krátká role Alana Tudyka potěší zase fanoušky Firefly. Scény v baru (a jeho okolí), na verandě a v "rokli" jsou asi nejsilnější, i když dialogy Hopkinse a Yelchina jim svou autentičností a uvěřitelností šlapaj těžce na paty. Svinsky zoufalou matku bych nechal stranou. Její charakter mi tak trochu vadil, ale bez ní by tenhle film asi nebyl ono. Film je druhým kandidátem na můj zážitek měsíce. A David Morse? Nejlepší z jeho performance přišlo na závěr. Recenze na: http://fanmovie.cz/mimokino/srdce-v-atlatide-hearts-in-atlantis/ (08.01.2009)

Začnu s klady tohoto filmu: snaží se držet předlohy (tedy její první části) a oplývá příjemnou atmosférou dětství v americkém maloměstě 50. let. Sir Anthony Hopkins odvedl (jako vždy) skvělý výkon, moudré věty v jeho podání zněly přirozeně, pravdivě, výpadky vědomí působily přesvědčivě... přesto jsem v závěru postrádala hlubší pohnutí, více emocí. A tenhle film je především o emocích, provázejí diváka celou stopáží, jenže takřka nekolísají, postrádala jsem nějakou gradaci, alespoň chvilkový posun od melancholie k něčemu výraznějšímu. Přirovnala bych to k pohledu na jezero při západu slunce: je to hezký, příjemný pohled, jenže je bezvětří, na hladině se nepohne ani vlnka, nevnímáme energii, nevnímáme dynamiku, jen mírný, stabilní, sladkobolný pocit. Opět váhám, zda hodnotit 3* (což je málo) nebo 4* (což je moc). "Srdce v Atlantidě" zanechalo sympatický dojem, nicméně neuchvátilo mě a naprosto chápu jedince, kteří se u tohoto filmu nudili. Možná to ani lépe natočit nešlo, předloha je taky velmi pomalá. Pro mě je to pěkných, kvalitních, avšak nikterak světoborných 69%. (16.04.2009)

Výjimečný film, který je především o emocích a nasávání atmosféry. Před očima se nám otvírá svět malého Bobbyho, který žije pouze se svou matkou a většinu času tráví venku se svými dvěma přáteli – Sullym a Carol. Vztah se sebestřednou matkou, která škudlí peníze především pro sebe, sice není úplně růžový, ale přesto Bobby zažívá poklidné a vcelku obyčejné dětství… dokud však do jeho života nevstoupí záhadný, avšak laskavý Ted Brautigan. Sledujeme, jak se mezi Bobbym a tímto novým sousedem utváří přátelské, téměř otcovské pouto. Teda však obestírá tajemství a očividně před něčím utíká… Na to, že je film podle předlohy Stephena Kinga, není vůbec hororový a i mysteriózní prvky jsou velmi mírné. V podstatě jde o film zasazený do reality, o film ze života, který stojí především na vztazích postav. Zajímavě vykreslený je nejenom vztah Bobbyho s Tedem, ale i jeho vztah s kamarádkou Carol, či s matkou Liz. Film navíc vyniká jak výborným scénářem a režií, tak úžasným hereckým výkonem dvou hlavních protagonistů – Anthonyho Hopkinse a Antona Yelchina. Antona Yelchina jsem viděla v několika dospělých rolích, ale netušila jsem, že už jako malý byl tak talentovaným a přirozeným hercem. Rozhodně je velká škoda, že ho potkala ona fatální nehoda… V každém případě, herecké výkony těchto dvou herců mají z velké části na svědomí silný dojem, který film zanechal. Nejde o typ filmu pro každého, ale za mě jde o jednu ze zapadlých filmových perel. ~(4,3★)~ (16.02.2023)

Těžko říct, jestli mám hodnotit Kinga nebo Hickse. Film byl natočen podle jedné z povídek, které zahrnují vzpomínání na dětství, většinou na jednu nezapomenutelnou událost, osobu, čas, akci s příměsí mystična. Hlavní hrdina se vrací zpět do místa svého dětství, aby si uvědomil, že tu nejlepší část svého života už prožil. Tento druh Kingových povídek většinou nejsou horor, spíše jakési dobrodružství. Srdce v Atlantidě se v ničem zásadním od těch ostatních neodlišuje. Je to skvělá povídka, ale nijak převratná. Tudíž jediným mínusem filmu je jeho neoriginalita. Pokud bych měla hodnotit film, je to skvělý film, se skvělým hlavním dětským představitelem, jako vždy perfektním Hopkinsem a tklivým koncem...možná až příliš tklivým. (10.01.2009)

Dokonalá nostalgia, originálna bromance, vkusne sentimentálna romantická linka, no aj tak chýba dotiahnutejší príbeh. Napríklad vysvetlenie, prečo v dobe, keď má Bobby ešte len cca 50, obidvaja jeho kamaráti z detstva sú už mŕtvi, by neškodilo. Ich vek sa dá vďaka 11. narodeninám pred premietaním filmu Village of the Damned (1960) celkom ľahko vypočítať. David Morse, ktorý hlavného hrdinu stvárnil v dospelosti, mal reálne ešte o niečo menej. (04.04.2021)