Záře

Sergej Rachmaninoff vytvořil 3 klavírní koncerty. David nastudoval třetí, z kterého nejčastěji ve filmu zaznívá I.věta a po jeho koncertním provedení, které patří k vrcholům filmu, odpadne fyzicky i psychicky. Originální nahrávka je skvěle smíchaná s hudbou vytvořenou dodatečně k filmu. Vedle hereckých výkonů Rushe a Muellera-Stahla(Eastern Promises) je největším přínosem. Ještě mám hrozně rád scénu jak už dospělý David Helfgot, mírně pomatený, sedne za barové piano za posměchu kolemstojících, kterým pomalu tuhnou rysy , když spustí Let čmeláka...Kdysi mě tenhel film přivedl k Rachmaninovým koncertům, za co jsem mu vděčný, protože II.věta z 2. koncertu (který ve filmu nezazní ) je jeden z nejkrásnějších kusů klasické hudby a při opakovaných posleších zažijete něco , co se blíží orgasmu............... pokud ho ovšem nepřekoná... (23.08.2009)

+4* nenechal jsem si ujít tento oceňovaný film na prestižních soutěžích a není divu, když téma se festivalům přímo podbízí. Jedná se o životopisný snímek současného hudebního skladatele, který měl nelehké dětství, což se na něm hodně podepsalo. Má divoce znejišťující rozjezd, ale jak se divák zorientuje, tak už všechno jede ve svých kolejích. Je to veskrze optimistický film, který snad nikoho nemůže urazit. I ode mě dostane silnější 4 hvězdičky, a to jen kvůli tomu, že mě podobná témata neberou, jinak by to asi bylo za 5, protože to vše zvládá bez zbytečného sentimentu, patosu a klišé, kterého je plno v americké produkci. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (12.03.2016)

Geoffrey Rush přijde (až to přijde) k nebeské bráně a říká: "Svatý Petře, já jsem Geoffrey Rush, jsem herec, hrál jsem v mnoha filmech, často i darebáky, byl jsem pirát, poučoval jsem anglického krále a..." Svatý Petr mu celý roztetelený s růžolícími tvářemi skočí do řeči a povidá: "Prdlajs, Rush, prdlajs, znám tě! Ty nejsi herec, ty jsi BŮH!!!" (17.11.2013)

Divák cítí, že se skladba blíží do finále. Polodetaily Davidova obličeje zvyšují pocit napětí. Střih a za ním další. Klaviatura. Zpocené vlasy. Křečovitý prstoklad. Reflektor oslňuje virtuozovu tvář. Poprvé vidíme záběr na doprovod bubnů a zároveň v krátkém sledu i poslední celek na dirigenta a jeho orchestr. Na dirigentův poslední pohyb. Vystoupení je u konce. Diváci nadšeně vstávají. Bouřlivý aplaus. No není to úžasné? Trvalo to dlouho než tenhle kus o jednom zajatci světa hudby mohli diváci vidět, ale stálo to za to. Geoffrey Rush dokonalý, ovšem jen těžko tvrdit, zda si sošku nejcennější zasloužil víc než druzí dva představitelé stejné postavy. Každopádně palec nahoru!! (08.01.2006)

Přemýšlivé drama o osudu geniálního australského pianisty, kterému vlastní genialita přeroste přes hlavu, je především sólovým hereckým koncertem Geoffrey Rushe. Hicksovi se podařilo do průměrně dlouhé stopáže vtěstnat velké množství dějových motivů a celý film tak působí velmi živě. K zajímavému scénáři, precizní režii a fantastickému Rushovi přidejme výbornou hudbu a výsledkem je poutavý snímek z mimohollywoodské produkce, který rozhodně stojí za pozornost. (16.06.2012)