Záře

Zajímavý příběh o velmi talentovaném pianistovi, kterému se jeho talent stal osudným. Ale i přes všechny překážky nakonec našel své štěstí. David Helfgoot (dobrý Geoffrey Rush, jako dospívající Noah Taylor a jako dítě Alex Rafalowicz), nadaný pianista, byl už od útlého dětství nucen plnit nenaplněné sny a touhy svého otce Petera (dobrý Armin Mueller-Stahl), absolutního monarchy v království své rodiny. Citová vydírání a hrozby se po Davidově demonstrativně protestujícím odjezdu do Londýna mění v úplné odmítnutí. To a emocionální náročnost Rachmaninova pak znamenají psychický pád, který vrhne Davida do paralelního žití. Ale přes všechno se díky hudbě a lásce, která představovala velké vypětí starostlivosti, dostává zpět na vrchol k hudbě. Z dalších postav: první Davidův soukromý učitel Ben Rosen (Nicholas Bell), levicová spisovatelka Katharine Susannah Prichard (Louise Wakefield), londýnský profesor Cecil Parkes (John Gielgud), a Sylvia (Sonia Todd) s Gillian (Lynn Redgrave). Zajímavé ve stavu, kam až může dojít křehká lidská duše. Ale i přes svůj handicap neschopnosti reality nachází své štestí. (21.04.2011)

Bohužel místo výletu na hranice geniality a šílenství jenom jeden z mnoha řemeslně vzorně odvedených bijáků pro dobrou náladu s roztomilým podivínem v hlavní roli. Kámen úrazu pro mě ve scénáři, který obsahuje příliš mnoho bezbolestného klouzání po povrchu – jediná postava s hloubkou je asi třikrát se mihnoucí matka, její unavené koncentráčnické oči mi toho řekly víc než všechny hysterické výstupy odbytě schematického otce-despoty a ostatní bezzubé náznaky protivenství, vůbec nemluvě o profesorovi Královské akademie recitujícím lehce stravitelná hudebně-zábavní moudra, o plejádě neživotně laskavých osůbek a pohádkově příznivých situací, vrcholící astroložkou a jejími zrušenými zásnubami… Odehráno je to skvěle, herecky i hráčsky, v několika scénách režie a střih velice úspěšně útočí na emoce, ale jinak plytko-prázdno. (28.10.2018)

Něco o tom, že člověk by si měl safra dát pozor na to, aby neopakoval chyby svých rodičů. Anebo aby se nesnažil zneužívat dominantního postavení vůči (vlastním) dětem. Na druhou stranu je samozřejmě otázka, kam by malý David dorostl bez tatínka. No. Ale možná by nepobíhal nahatej na veřejnosti... 5* (20.11.2010)

Zasluzeny Oskar pre Geoffreyho Rusha. Pribeh silny, emotivny, odusevneny, hoci uz tisic krat videny (obrovsky talent, krutost rodica, braneniu v realizacii sna, osamostatnenie a nasledny uspech a pad, najdenie lasky a stratenej slavy). Spracovanie je ale poctive, doprevadzajuce nadhernou klavirnou virtuozitou. (26.04.2009)

Na začátek je nutno říct, že vykon Geoffreyho Rushe v tomto filmu je naprosto odzrbrojujícíl Pro mě je to asi nejlépe zahraný "blázen". Nestaví jako většina na "připitomělých" obličejích a výrazech (a zároveň je to opak Petera Sellerse v Byl jsem při tom), ale jeho skoro až maniakální projev s neustálým breptáním je takový, že jsem se až divil, že se při hraní opravdu nezbláznil. Film samotný je také výborně a citlivě natočený, jen si myslím, že by si zasloužil o něco delší stopáž...na konci se mi zdálo,že ta druhá půlka utekla až moc rychle a výsledný dopad na člověka tak mohl být silnější. (16.12.2008)