matka!

Tři roky se mi odpadové hodnocení vyhejbalo, zacož jsem byl hrozně rád, jenže bohužel přišlo tohle. Tato kravina může konkurovat opravdu tomu nejhoršímu, co bylo kdy natočeno. Slipstream se otřásl na prvenství v základech... Tohle se ani filmem nazývat nedá. Neskonalá hovadina, která nemá vůbec co nabídnout. Příběh a děj tu prakticky není a stupidita tu hýbe od začátku do konce. Nesmyslné chování postav a to co se dělo na konci opravdu nechápu. Rozčiluje vás to, jak to jen vůbec jde a nezbývá nic jinýho, než vás z toho začne bolet hlava. To je první film, po kterým jsem si musel vzít prášek proti bolení hlavy! Příšernost, která nezná hranic... Nikdy více! (11.03.2018)

Sugestivní drámo, jehož základním stavebním kamenem jsme my, resp. naše představa, kam směřovat totální chaos, který nám režisér servíruje. Někdo může vidět souvztažnost v pomoci uprchlíkům, která se může obrátit proti nám, jiný zas biblické výjevy, další z vás může pomyslet na mytologickou Gaiu. Každý, kdo se nebojí přemýšlet, si v tom najde cosi svého, mně se třeba vybavila májá z hinduismu. Výsledkem je skvěle zahraný, odtažitě natočený film, který mě v první polovině dost znervózňoval a v té druhé rovnou uvrhl do absolutní katarze. Tohle je Aronofskyho vybroušený diamant, ve kterém ti líní hledat odpovědi uvidí jen kus šutru .. (19.10.2017)

Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. (27.12.2017)

Neškrabem nechtom po tabuli, lebo mi je to nepríjemné. Nepijem moč, lebo mi je to nepríjemné. Ani špendlíky si pod kožu nepichám, nie je to príjemné. A sledovať toto, to je ako dobrovoľne do rúk vziať odpornú obrovskú tarantulu a nechať sa riadne dohrýzť. Napuchnúť a získať ešte aj alergickú reakciu, pričom benefit sa neskôr ukáže ako žiadny. Jedine ak by to do budúcna posilnilo Vašu imunitu pre takéto prípady. Toto bol vstup mimo moju komfortnú zónu, Aronofskeho teritórium je nebezpečné. Ostáva s láskou spomínať na Requiem a Labuť. Pretože tak isto, ako sa zbytočne radikalizuje celý svet, ani tento režisér sa nevyvíja smerom, ktorý by sa mi pozdával... (13.02.2018)

Už som bol presvedčený, že za tento rok neuvidím ani jeden prvotriedny film, ktorý budem môcť s čistým svedomím ohodnotiť plným počtom, ale Mother! to dokázal. A to som sa už dosť bál, že môj obľúbený režisér Darren Aronofsky po niekoľkoročnej prestávke, pričom jeho posledný Noe bola len komerčná a podľa mňa bezvýznamná záležitosť nebude mať čím prekvapiť, ale našťastie sa vracia v plnej sile. Moc som si o tomto filme nezisťoval, vedel som len, že to bude zase originálna záležitosť, ktorá divákov rozdeľuje na dva tábory, ako vždy, keď vznikne nejaký originálny inteligentný film, pri ktorom treba aj premýšľať a všímať si detailov a tak som bol spočiatku aj celkom prekvapený, že to pôsobí tak normálne, ale pritom rozhodne nie zle. Jednoducho len je čím ďalej viac narúšaná komfortná zóna jednej mladej ženy kvôli vplyvu cudzích ľudí, ale vlastne trochu aj nechápavého manžela a tak je z toho taká zaujímavá psychologická dráma, s čím Aronofsky nikdy nemal problém. Ale postupne to začne slušne gradovať, až to vygraduje do nečakaných extrémov, pričom celú druhú polovicu som už pozeral len plný nadšenia a s očakávaním, čo ešte príde, pričom to skutočne bolo len čím ďalej zaujímavejšie a lepšie a tak na konci mi bolo jasné, že som opäť po veľmi dlhej dobe videl zase niečo výnimočné. Niekomu to síce môže prísť absurdné, ale predsa len je to alegória, takže tu sa to dá chápať a funguje to bezchybne. Ani s obsadením tu nemám žiadny problém, Jennifer Lawrence ma baví v komerčných, ale aj tých rozumnejších filmoch, takže tu nemá problém byť v centre diania, ale ani jej okolie nezaostáva a Javier Bardem, Ed Harris, ale aj Michelle Pfeiffer si to svoje splnia. Takže Darren Aronofsky to opäť dokázal, zbytočný Noe je odpustený a opäť natočil niečo medzi Fontánou a Čiernou labuťou, pričom aj kvalitou je u mňa presne medzi nimi, takže je to pre mňa jeho druhý najlepší film. A rozhodne film roku, ktorý si pozriem ešte veľakrát. 88% (10.12.2017)