matka!

Tak tenhle film byl vyloženě divný. Do teď nevím co se dooravdy odehrálo a co naopak nikoliv. Poslední půlhodinka nabrala úplně jiné tempo než si držel zbytek filmu a k pochopení konce a zápletky je zapotřebí dobré představitosti. Dal bych lepší hodnocení, ale možná jsem při sledování vypil příliš vína a celé to příliš nepochopil. (26.01.2021)

Stejně prázdné a do sebe zahleděné jako Černá labuť. Veškerá symbolika a alegorie se utápí v otravné zacyklenosti a zbytečně přepálenosti natolik, že mi byl po chvíli Aronofského záměr naprosto lhostejný. Zachraňuje to jen výtečná Jennifer Lawrence a pekelně intenzivní pětiminutovka s novorozencem, která nedá nevzpomenout na to nejhorší z Requiem za sen. (18.10.2017)

Obdivuhodný tvorcovský zámer vysloviť silnú myšlienku, prevedený príliš abstraktným spôsobom. Ale prečo nie? Sústredenosť na pocity hlavnej postavy v prvej polovici filmu je natoľko formálne precízna a psychologicky vťahujúca, ako ju dokáže máloktorý žijúci režisér. Aronofsky to vie a preto má odvahu v druhej polovici až tak uletieť. Ako maliar, ktorý spontánne potiahne štetcom, a jeho na prvý pohľad rušivá lajna sa nakoniec stane unikátnou hodnotou diela ako celku. Akceptujem, uznávam a finálnym dojmom z filmu sa slastne opájam. (26.11.2017)

Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. (27.12.2017)

Asi všetci poznáme ten zvieravý pocit, keď niekto narúša našu komfortnú zónu, alebo ničí niečo, na čom sme dlho pracovali. A tiež pocit, že sa z nášho - až do poslednej chvíle usporiadaného života stáva úplný zmätok. A o tom "matka!" viac-menej je, pretože film samotný po príbehovej linke nedáva veľmi zmysel. Snímka sa pohybuje na tenkej hrane medzi hororom a drámou, je snáď až príliš abstraktná v myšlienke, pretože pre nejaké pochopenie ju možno nie úplne radi budeme musieť vidieť znova a znova. Keď si to zhrnieme, "matka!" pravdepodobne nebude naším obľúbeným filmom, nebude ani naším neobľúbeným filmom, čo ale určite vieme po dvoch hodinách neveriaceho pozeranie na plátno, je to, že "matka!" je úplne šialená! (09.09.2019)