Aquarius
Aquarius
Aquarius
Aquarius
Aquarius
Režie:
Kleber Mendonça FilhoScénář:
Kleber Mendonça FilhoKamera:
Pedro SoteroHrají:
Sônia Braga, Irandhir Santos, Humberto Carrão, Maeve Jinkings, Julia Bernat, Carla Ribas, Zoraide Coleto, Arly Arnaud, Thaia Perez, Amanda Gabriel (více)Obsahy(1)
V někdejší buržoazní čtvrti města Recife stojí na vyhlášené třídě lemované pobřežím dům zvaný Aquarius, postavený ve 40. letech. Jeho obyvatelé se postupně odstěhovali a dnes v něm žije už jen bývalá hudební kritička Clara, tvrdohlavě odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Investor, chystající se dům zbourat, jí marně nabízí odstupné, marně jí všemožně ztrpčuje život. Ve svých šedesáti letech pořád krásná Clara, kterou ztělesnila někdejší velká hvězda latinskoamerické kinematografie Sonia Braga, žije dál, jak byla jako atraktivní a bohatá žena zvyklá. Dovede se radovat z vědomí, že kdysi překonala rakovinu, a vzpomínky na mládí ji nepřipravily ani o chuť na sex. Dál se stýká s rodinou a s přáteli a netrápí se ani pocity, že vykořisťuje stejně starou hospodyni a její příbuzné. V podání tvůrce se naopak zdá, že vztahy mezi třídami zdaleka nejsou v Brazílii tak vyostřené, jako je tomu jinde ve světě. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (21)
Nevšední úvaha o vzpomínkách, prostoru, času, vzpouře proti estabilišmentu a nepolevující smyslnosti. Oproti debutu není Aquarius tak konzistentní v každém ohledu, nicméně jeho atmosféra, stavba záběrů a hlavní postava v podání charismatické Soniy Braga jsou uhrančivé. Tichá poezie domu odsouzeného k zániku a ženy odsouzené k samotě, zároveň skrytý politický statement (a když se člověk podívá na imdb, pochopí, že Filho podráždil vládnoucí brazilskou garnituru nejen svým filmem, ale i protestním gestem na canneském červeném koberci). [Cannes 2016] ()
Příběh o šedesátileté Claře, žijí v Brazílii a odmítající opustit svůj byt navzdory nátlakům investorů, kteří chtějí dům zbourat, byl fajn! Stopáž trvající 140 minut byla už o něco méně příjemná, přesto díky sympatické představitelce hlavní role, přijatelná. Nasála jsem ze snímku atmosféru přístavního města Recife a zjistila, jak jsou termiti ošklivý hmyz. ()
Z môjho blogu k MFF 2016: Film, ktorý si musel každý filmový fanúšik užiť. Ak však pochádzal z Brazílie. Sonia Braga je legendou a najslávnejšou brazílskou herečkou vôbec (je to porovnateľné so slávou Karla Gotta v našich končinách). Režisér stavil na to, že pôjde o herecký koncert tejto herečky. Film na to trpí najmä v očiach nezaujatého diváka zo strednej Európy. Tých 140 min. je naozaj veľa, obsah jednoducho nezodpovedá rozsahu. Príbeh je to samozrejme dôstojný, keď životom ťažko skúšaná vdova (ktorá prekonala rakovinu prsníka) starne s noblesou a zvádza ťažký životný boj s miestnym developerom a korupciou. Ako som sa mal možnosť dozvedieť aj z anglického interview na YouTube s režisérom a hlavnou predstaviteľkou, film rieši aj problematiku sexuality starnúcich žien. Sonia Braga (ktorá ma 66 rokov) sa tešila, že mohla prelomiť tabu. ()
Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty. ()
51. MFFKV: O jeden z nejvíce strhujících hereckých výkonů festivalu se postarala šestašedesátiletá brazilská herečka Sônia Braga, která se charismatickým, smyslným a vitálním způsobem převtělila do ženy, odmítající opustit byt, v němž vyrostla a žila se svou rodinou. Kleber Mendonça Filho pojímá svůj velkorysý snímek jako úvahu o času/místě a k nim se vázajícím vzpomínkám, které nechceme opustit stejně jako věci, které pro nás mají zásadní hodnotu. Příběh o vzpouře starého proti novému (zde reprezentovaného bezohlednou developerskou firmou, která chce bytový komplex zbourat) sám o sobě nenabízí nic nového, závěr však utvrzuje v tom, že Filho pečlivě rozvržené drama pojímá jako metaforu boje s nevyléčitelnou nemocí, skrytou za viditelný politický podtext. Film, který po čas sledování nejlépe vynikne v detailech a perfektně vykreslené „exotické“ atmosféře, na konci však překvapivě vyplyne ve vypointovaný celek. ()
Reklama