Zkouška dospělosti

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (07.06.2017)

Téma dobrá, postavy taktiež, najmä ich vnútorný psychologický "boj". Napätie medzi otcom a dcérou na podklade symbolickej skúšky dospelosti hnalo tento príbeh neustále vpred. Ale napriek tomu ma tento film nijako obzvlášť nezaujal a vôbec mi nevyhovovalo jeho tempo a miestami až príliš lyrická línia. Azda by tomu pomohlo keby sa film viac otvoril a nabral tak dramatickejší rozmer. (08.07.2017)

„Obvykle takovéto věci nedělám. Na tento dům a vše, co tu vidíte, jsem si vydělal poctivě.“ - „Věřím vám. Také nedělám takovéto věci.“ - „Nepochybuji o tom.“ Ruka ruku myje aneb současné (nejen) Rumunsko? Český název Zkouška dospělosti je významově mnohoznačnější. V podstatě ani nejde tolik o maturitu dcery (mimochodem pěkně rozmazleného, nevděčného a nesympatického spratka), ale hlavně chování hlavního hrdiny. Jeho styky a skutky se snaží být s každým zadobře, navíc zajistit dceruščinu zářnou budoucnost mimo tuhle „díru“, ale už zdaleka ne náhodné útoky v úvodu divákovi naznačí, že Romea zrovna klid nečeká. A poté, co se doktorovi začne hroutit svět na všech frontách (ostatně ani „staré, dobré“ Rumunsko už není to, co bývalo), atmosféra zhoustne a film je sice stále depresivnější, ale i poutavější. Proto možná trošku zamrzí otevřený závěr, ale zas to není nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy. Zkouška dospělosti sice kvalit 4 měsíců, 3 týdnů, 2 dnů nedosahuje, ale pořád je to zatraceně dobrá podívaná za silné 4*. (13.02.2018)

Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. (19.07.2017)