Režie:
Ladislav SmoljakObsahy(1)
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiální text distributora)
(více)Recenze (169)
"Kdepak náš Walter! To je pašák!" Ladislav Smoljak v trojroli je vskutku pašák, tahle hra na něm totiž herecky hodně stojí. Autorsky jde o docela specifickou záležitost. Ono přímé propojení (spíš slabšího) semináře s divadelní hrou plnou vtipných retrospektiv či flashbacků je určitě originální. Cos to udělal, Pepiku, zeptal bych se rád jejich autorů a zajímalo by mě, co by mi na to odpověděli. Na rozdíl od titulní postavy Bobše je jistě nevychovaly srny a tak bych se snad od nich dozvěděl víc, než jen to, že ten nápad vznikl, když byli společně na malinách. A snad bych si za tímto účelem ani nemusel podávat kolkovanou žádost, co by vyřizovala Štruncová. Určitě bych pak mohl říct: "Tak takové to tehdy bylo." ()
Opět hromada superkomických scén a vět. Baron sedí u stolu v nepohodlné pozici s injekční stříkačkou v žíle, vedle doktor a farář - "však moje maminka vždycky říkávala"...opona, všichni rychle přesouvají věci jako o život, opona pryč...a maminka řekne jedinou větu!!!...opona a vše se zase vrací ke scéně s injekční stříkačkou. To se musí vidět. Podobná věc, kdy tenhle geniální kolektiv mučí sám sebe, se objevuje ve hře Dlouhý, široký a krátkozraký. Je to scéna, ve které Miloň Čepelka rozpráví se svým bratrem drsoňěm a naběhá přitom desítky a desítky metrů. "Dítě! V duchu mě napadají slova našeho básníka Šilera, v překladu vašeho básníka vrchlického". U Cimrmanů nevím jakým způsobem hodnotit, kdybych rozebíral humor, vydalo by to na hodně Ačtverek, když napíšu geniální, je to málo, tak musím prostě citovat. Cimrman lékař - "Zácpa, ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluči a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu Rozrazil". "Pekně nám to dnes připaluje Hurych a synové parní mlýny!" 95% ()
Hra jinak koncipovaná. Seminář střídá hru a hru střídá seminář. Samotná hra pro mnohé platí za slabší, ale já ji mám silně v oblibě. Stejně tak i tento záznam, který nově zachytil v roli Jana Hrabětu a Genadije Rumlenu. Z té první vlny záznamů DJC z 90. let je to jeden z těch lepších a rozhodně i technicky vyspělejších a rád se k němu vracím. ()
"Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu filmového archivu Praha Žižkov panu Kučerovi za to, že nám umožnil shlédnout krátký film Tatranský národní park, část druhá, Srny a kamzíci." aneb formálně nejambicioznéjší kus ŽDJC s božským uštěpačným střetem našeho pražského týmu a naivního řešení vídeňského profesora Fiedlera. "Kdepak náš Walter! To je pašák!" ()
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
- Jedno z představení hry navštívil tako Jan Werich. (gjjm)
- Autoři prozradili, že se diváci smějí hře původní hry asi 90 %. Podle autorů je to nejpatrnější v Němém Bobši. „... no a tam plno věcí zestárlo, poněvadž je to strašně starý, my jsme tam používali citáty a názvy z Nerudy jako Polka jede, Dál jen dál, inspicient včas oponou trhnul a tomu lidi tenkrát smáli a dneska se to mu už nesmějí, protože to neznají“ říkají autoři. (mnaucz)
Reklama