Režie:
Ladislav SmoljakObsahy(1)
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiální text distributora)
(více)Recenze (169)
Nehodlám slepě hodnotit všechny hry DJC plným počtem hvězdiček. Uznávám, že DJC je fenoménem a upřímě obdivuji celoživotní práci pana Svěráka a pana Smoljaka + celého ansáblu kolem DJC. Nicméně kvalita her je dle mého dost rozdílná a chápu, že ne každá si najde své fandy mezi všemi. Hra Němý Bobeš je bohužel takovou hrou pro mne (patří mezi ně i třebas Hospoda na mítince, Vražda v solónním kupé a Afrika), hrou která se nese na jednodušší vlně humoru a neoslovuje mne svým vytříbeným smyslem pro humor jako třeba Záskok nebo Dobytí severního pólu. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
Trochu jinak pojatá hra z pera mistrů Svěráka a Smoljaka. Tentokrát přináší popis rekonstrukce hry Němý Bobeš a vysvětlení ke hře nahrazují klasickou přednášku. Jinak jde ale opět o výborné dílo, přestože rekonstruovat hru z papírů po sušení hub může být výzva a může znamenat spoustu věcí. Třeba i pojetí Němého Bobeše, kterého vychovali srny. Cos to udělal, Pepíku? Hezký! ()
Galerie (7)
Zajímavosti (10)
- Původně v přednášce o Cimrmanově dolu Marcela se řešilo, zda Jára Cimrman jako majitel dolu byl nebo nebyl kapitalista. Po roce 1989 byla pasáž ze hry vyřazena, protože už nevzbuzovala smích. (mnaucz)
- Jedná se o nejoblíbenější hru Michala Weigela. (mnaucz)
- Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
Reklama