Kill Bill

Q.Tarantino sa nikdy netajil obdivom k westernom S.Leoneho. Vo filme je množstvo detailných záberov očí, ktoré Leone rád používal a v kombinácii s tradične dobrým soundtrackom a aj použitej Moriconeho hudby, vám toto spojenie jednoducho musí napadnúť. Nepáči sa mi rozdelenie filmu na dve časti. Viac by som ocenil možno aj trošku skrátenú verziu, ale rozhodne v celku. Oceňujem snahu Tarantina oživiť hereckú kariéru D. Carradina, ktorý dobre zapadol do kvalitne obsadeného filmu. Inak skvelý film, ale od Tarantina čakal každý niečo viac. Treba sa zmieriť s tým, že Pulph Fiction pravdepodobne ostane navždy jeho najlepším filmom. 80%. (11.06.2009)

Quentin Tarantino je bez veškerej debaty jeden z najoriginálnejších, najtalentovanejších a najkreatívnejších filmových režisérov v rámci novodobej americkej kinematografie. Jeho tvorba má punc perfekcionalizmu a geniality. Jeho filmy by sa mali premietať na všetkých školách, kde sa študuje filmárčina. Čo titul, to filmárske orgie plné diváckych orgazmov. Ja osobne považujem za jeho režisérsky vrchol dvojdielnu retro kung-fu akčnú jazdu "Kill Bill". Zrealizoval ju v rokoch 2003 a 2004. Môžem to pozerať stále dokola a nikdy sa mi to nezunuje. Príbeh o bezkompromisnej, krutej pomste naservírovaný pánom Tarantinom je proste dokonalý. "Kill Bill: Vol. 1". ***** (21.10.2020)

"Mohu říci, aniž bych se chlubil, že je to můj nejlepší meč. Kdyby ses na své cestě střetla s Bohem, Bůh bude vejpůl." Tarantino namíchal výživnej koktejl plnej klišé známejch ze samurajskejch pomst a vyslal nedostatečně mrtvou Nevěstu vytvářet hbitým máváním katanou krvavej podklad pro svou další běčkovou poctu. Takže si odškrtávám Vernitu Green i O-Ren Ishii a hodnocením vyjadřuju svou spokojenost s netradičně pestrobarevnou zabíjačkou. (12.12.2011)

Včera jsem shlédl nejkrvavější film, co jsem kdy viděl: Kill Bill. Kill Bill má vše co od takového filmu očekávám a ukazuje ještě mnohem víc. Quentin Tarantino natočil film na který jsme od něj zvyklí. Úžasné. Tarantino natočil úžasnou poctu tradičním samurajským filmům s kombinací vynikající akce a perfektních dialogů. Soundtrack (věřím, že je původní) vyznívá jako ze 70. let s velmi chytlavými melodiemi, podobnými z filmů s Brucem Leem. Samozřejmě film není vůbec realistický, ale o to tady nešlo. Zaměření snímku už naznačuje samotný název. Vizuální efekty a použití nádherných lokací dělá z Tarantina ikonu akčního filmu nového tisíciletí. (26.06.2005)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)