Wind River

"Tady štěstí nežije. To žije ve městě." Nikdy v životě jsem nechtěl být kosmonaut, horník, čistič kanalizace, měnič žárovek na majáku a teď k tomu přibyl strážce zákona v zamrzlý indiánské rezervaci. To by asi nechtěl dělat nikdo. Indiáni ho ignorují, feťáci skrápí hasícím přístrojem a při přestřelce každej kašle na nějakou placku FBI. Tohle bylo prostě drsný, nejedna scéna se mi zaryla hluboko pod zmrzlou kůži a bojový hrablo už budu mít vždy ve střehu. Stopař Cory mě prostě hodně zaujal a jednou bych taky chtěl být takovej nenápadnej chlapák jako on. Nicméně nebavil mě sám. Bavila mě i agentka Jane bez jégrových drtičů mrazu, poklidnej velitel kmenový policie Ben či zmalovanej indián Martin. A přestože ve Wind Riveru nebylo hezky a nelíbilo se mi tam, tak se tam brzy chystám vrátit. (30.03.2018)

Čím víc o tom přemýšlím, tím jasněji se mi zdá, že Sheridan ve svém režijním debutu prostě vsadil na jistotu. Jeho scénář vykazuje velké podobnosti se Sicariem i Hell or High Water, americký koumák si tak zřejmě nechtěl situaci komplikovat a jednoduše zfilmoval to, co zná nejlépe. Což vlastně není nic proti ničemu a hlavně divák si může libovat, jelikož Sheridanovy tajemné případy s hutnou atmosférou se ještě nějakou dobu neokoukají. Až na konci si tak uvědomíte, že příběh je vlastně úplně jednoduchý, ale celou dobu vám to ani nepřijde – pohlcující atmosféra zasněženého Wyomingu a charismatické postavy udržují pozornost i ve chvílích, kdy se nic moc neděje. A když se začne dít, budete slintat jako málokdy, finále je totiž absolutně katarzní a pomalejší tempo předchozích desetiminutovek bohatě vynahradí. Renner má nejsympatičtější roli kariéry, Olsenka je v pohodě a rád jsem po delší době zase viděl Grahama Greenea. V součtu jednoznačný palec nahoru, Sheridanova tvorba má pro mě vzestupnou tendenci a Wind River mě zatím bavila nejvíc. (16.08.2017)

Hodně velká parádička pro milovníky žánru. Rozlehlé, pusté a zasněžené krajiny Wyomingu vydávají tělo mladé indiánky, začíná vyšetřování a divák zase jednou dostává možnost vidět pravděpodobně nejlepší kriminálku za několik posledních let. I když ona to vlastně ani tak úplně není kriminálka. Těch žánrů se zde sešlo malinko více a tak nějak tuším že nejlepším hercem je zde tentokráte sníh a okolní ticho. 95% PS: Jsem strašně moc rád, že zrovna tenhle kousek je mým 4 000 zdejším ohodnoceným. (10.11.2017)

Ticho, sníh, beznaděj. A stupňující se napětí, které zaleze pod nehty. Přeskočím kecy, zda je Taylor Sheridan lepší scénárista nebo režisér. Podstatné je, že si drží laťku zatraceně vysoko, jen své předešlé látky z vyprahlých oblastí unavených sluncem vyměnil za věčně zasněžený Wyoming, kde teploty rády klesají hluboko pod bod mrazu. Stopař a lovec škodné najde umrzlou (předtím zbitou a znásilněnou) dívku, kterou znal a jejíž osud mu připomene vlastní tragické vzpomínky. Spolu s mladou agentkou FBI se pustí do pátrání, které je poměrně kvapné a nahodilé (tady si mohl dát scénárista víc záležet), nicméně o nějakou příběhovou spletitost tu ani tak nejde. První housle hraje atmosféra, melancholie a touha po pomstě (zadostiučinění). Postavy jsou zajímavě napsané, mají své démony, nebojí se přiznat chybu nebo selhání. Na vše se jde pozvolna, promyšleně, prostředí je vykreslené uvěřitelně, nevlídně. Na druhou stranu je nutné přiznat, že je nadhozeno hned několik témat, s žádným se ovšem příliš nepracuje (úděl Indiánů, vztah s bývalou ženou). Finální přestřelka je moc fajn, ale působí trochu jako z jiného filmu. Přidal bych ještě jednu dvě intenzivnější scény, klidně dialogové. A to pro to, aby nám pomohly ještě víc se dostat do příběhu. Jeremy Renner pojal svou postavu úsporně, zadumaně i nekompromisně, tohle drsné prostředí má jeho hrdina rád, ač ví, že se podepisuje na psychice mnohých. Pro Elizabeth Olsen mám už nějaký ten pátek jaksi slabost. Pomalu vyprávěné, drsné, atmosférické drama o těch nejniternějších ztrátách. (30.09.2017)

Jako režisér Taylor Sheridan trochu hledá styl i optimální rytmus vyprávění, jako scenárista (opět) exceluje. Podobně jako v Sicariovi a Hell or High Water vytváří další drsný prostor, který jako by existoval kus mimo naši realitu. A podobně jako v Sicariovi do něj přivádí trochu naivní ženu, která potřebuje průvodce a iniciátory, aby tu přežila. Tzn. ortodoxní zastánce feminismu ve filmu Wind River nezahřeje. Wyoming je tu především prostorem truchlení, zoufalství a mizejících tradic, sněhovým plátnem mizérie a odevzdanosti, krajinou lovců a stopařů, v níž ženy mizí beze stopy. Sheridan do detektivně-thrillerového půdorysu zapouští osobní příběh o smíření, o přijetí světa, v němž "štěstí bydlí ve městech" a lidé mimo něj mají nanejvýš dost času truchlit a propadat beznaději. Jeremy Renner je obdivuhodný, úsporný jako lovící šelma i zranitelný ve chvíli, kdy ztratí stopu. Předvádí nejlepší výkon kariéry, o tom nemám pochyby. Sheridan si pomalu připravuje půdu pro poslední dějství, jehož vrcholem není přestřelka ani drsná retrospektiva, ale poslední dialog, v němž je skryto všechno podstatné. O lidech, kteří žijí na půdě, jež jim byla ukradena, ztrácejí pouto s předky, nemají před sebou vidinu lepší budoucnosti, jen smutek, který je třeba přijmout. Wind River je melancholický film-portrét místa, akčnější žánrová verze Manchester by the Sea. Sheridan píše slova, krajiny i postavy, které se mě hluboce dotýkají. Věčná škoda, že český divák se v distribuci k Wind River nepodívá... (07.07.2017)