Wołyń
Volhynia
Volyň
Hatred
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Michalina Łabacz, Arkadiusz Jakubik, Wasyl Wasylik, Adrian Zaremba, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kuna, Kinga Preis, Jarosław Gruda (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav... Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (389)
Film má zhruba do konce první poloviny velmi rozvláčné, místy i klidné tempo, kdy se seznamujeme s nastalou situací a postavami, avšak polovina druhá, to je něco zcela diametrálně odlišného. Od chvíle, kdy snímek začne "zabírat" vzniklé represe Ukrajinců vůči Polákům, Wołyń nabere zcela netušený, syrově realistický nádech smrti. Kamera při všech mučeních a následných vraždách neuhýbá ani o milimetr, což má za následek výbornou a syrovou filmovou podívanou, která kromě realisticky vykreslené situace v Polsku v těch nejtemnějších létech nabídne i skvělé herecké výkony. ()
NO-TY-PY-ČO!!! Kinematografia państwowa se fuckt vycajchnovala a vysmerfovala opravdu působivý, surový a bezskrupulózní spektákl o tom, že úspěšně rozchodit Druhou světovou na polsko-ruském pomezí, to aby byl člověk nacista, bolševik a ukrajinský nacionalista v jednom. Novodobá historie nade vši pochybnost potvrzuje tezi, že na východ od Košic a také na jih od Maďarska žije jen zkurvená animální pakáž bez jakékoliv úcty k lidskému životu, schopna kdykoliv rozpoutat peklo nejtemnějšího středověku, lůza, která nemá v moderní kulturní Evropě co dělat, a i pro její budoucí bezpečí by od ní měla být okamžitě odřezána a připojena třeba k Sierra Leone. Pšontci šli do toho překvapivě naprudko a já snad nepamatuju film, z něhož by mi šel tak mráz po zádech, v hubě měl po skončení pachuť vyhřezlých střev a špatně se mi spalo. Vskutku nepříjemný zážitek, a to zdaleka naturalisticky nenatočili všechno, co to ukrajinské svinstvo tehdy páchalo, například banderovské hrátky s dětmi a podobně. Národ, který téhle vymatlané sadistické spodině v současnosti staví pomníčky jako národním hrdinům a pojmenovává po nich v Kyjevě ulice, nezaslouží nic jiného, než nemilosrdnou reanexi říší cara Vladimíra, genocidu a výmaz z mapy. Pokud přežijete úvodní půlhodinové pásmo zakarpatských písní a tanců, dostane se vám wyjontkowo zaje-kurwa-bistego widoku, bezvýchodného, bezútěšného a mrazivě brutálního, po kterém budete mít chuť vytřít si prdel Šindlerovým seznamem, a proti němuž jsou třeba Okupace ve 26 obrazech, Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof jen trapnými venezuelskými telenovelami. Kurevsky sugestivní masakr! ()
Miesta, kde sa stretávajú tektonické dosky sú rovnako problémové, ako miesta, kde sa stretáva niekoľko etník, náboženstiev alebo iných odlišností. Pretože tam sa vždy nájde nejaká krivda a keď je dobre živená, konflikt je nevyhnutný. A je úplne jedno, či sa medzi sebou mydlia Ukrajinci s Poliakmi a Židmi, Tutsiovia s Hutu, Turci s Arménmi, národy bývalej Juhoslávie alebo ktokoľvek s kýmkoľvek. Ľudia to majú akosi v génoch. A keď o nejakej krvavej epizóde v spolužití ľudí rôznych národností chce niekto nakrútiť film, významnú úlohu bude zohrávať akej je on národnosti a aj to, či chce nakrútiť príbeh, ktorý bude ilustrovať dejinnú udalosť alebo ukázať divákom, čo dokáže súčasná filmová technika pri zobrazovaní týrania a vraždenia. Bohužiaľ explicitné zobrazovania násilia mi pripadlo mnohokrát samoúčelné, podobne ako som to vnímal napr. v Umučení Krista. A keď si divák dokáže abstrahovať filmové násilie, ostane mu dlhý úvod, ako v Lovcovi jeleňov alebo v Unavených slnkom a dosť chaosu v réžii i kamere. V každom prípade môžem tento film ohodnotiť ako mimoriadny. ()
Všetci tí šialenci, čo dnes mávajú modro žltými vlajočkami nemajú ani len tušenie, kto to boli ukrajinskí banderovci alebo v tom horšom prípade sú to rovnaké beštie ako boli oni. Každý kto má v profile tú ukrajinskú handru, tak nech si vytiahne hlavu z prdele a pozrie si poľský film "Volyň" (Wołyň), ktorý v roku 2016 natočil režisér Wojciech Smarzowski. Možno mu to otvorí oči a preberie sa z hypnotického sna o tom, že mierumilovní ukroši bojujú za svoju slobodu. Toto je desivé svedectvo o neľudských ukrutnostiach, ktoré príslušníci tohto národa so sadistickou radosťou páchali, a sú ochotní páchať i teraz, v mene ich sfašizovaného nacionalizmu, ktorým sa tak hrdia. A ak niekto aj po zhliadnutí tejto dychberúcej vojnovej drámy ešte niekedy z papule vypustí slová "sláva ukrajine", tak si zaslúži jedine tak deväť milimetrovú guľku do tej jeho sprostej fašistickej kotrby. Smrť Banderovcom!!! ***** ()
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Producent filmu Feliks Pastusiak uvedl: „Víme o tom, že film bude kontroverzní, že vyvolá řadu emocí, ale taková má být jeho role. Myslíme si, že některé problémy se dají vyřešit jedině tím, že je otevřeme.“ (Dr Lizal)
- Předobrazem hlavní hrdinky Zosie (Michalina Łabacz), kterou jsme měli možnost sledovat ve filmu, mohla být např. Kamila Hermaszewska, obyvatelka vesnice Lipniki. Ta rovněž stejně jako hlavní hrdinka filmu byla nucena opustit se svým dítětem rodnou vesnici a pokusit se o útěk do bezpečí. Na své cestě byla postřelena do hlavy a v šoku své dítě ztratila. V této těžké situaci ji zachránil jeden Ukrajinec, který se postaral nejen o ni, ale i o její dítě. (majky19)
- Na Ukrajině vzbudil snímek spíše negativní reakce a promítání filmu v Kyjevě bylo na žádost ukrajinského ministerstva zahraničí zrušeno. (Dr Lizal)
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)
To, co pro obyvatele někdejšího Sovětského svazu znamenal Klimovův snímek Jdi a dívej se - tedy připomínku běloruské genocidy - znamená pro dnešní polskou společnost snímek Volyň. Je to vzpomínka na tzv. volyňský masakr, kdy v několika etapách bylo vyvražděno nejméně 60 tisíc Poláků. Přesný počet už nikdy nezjistíme, protože mnohé osady a městečka byly vyhlazeny a spáleny do posledního. Oddíly ukrajinské povstalecké armády, tzv. Banderovci, v bratrské spolupráci s ukrajinskými civilisty, kteří kdykoliv ochotně přiložili své sekery, kosy, srpy a nože k dílu, důkladně etnicky vyčistili volyňské území od nežádoucích živlů. Brutalita, s jakou uskutečňovali svou vizi Ukrajiny zbavené všeho plevele, šokovala nejen řadové vojáky ve wehrmachtu, ale dokonce i otrlé členy jednotek SS. Až příliš mnoho Ukrajinců vzalo pogrom jako radostný happening, u kterého se řídili zásadou, že je neodpustitelným prohřeškem pouze zabíjet tehdy, když můžete nejprve beztrestně mučit. A tak se zvesela stahovalo zaživa z kůže, vypichovaly oči a naráželo řitním otvorem na kůl, malé děti nevyjímaje. Podle historiků Evropa od mongolsko-tatarských vpádů podobný druh násilí nezažila. Volyň je temný film vycházející z drsné skutečnosti. Moderní technologie umožňují ukázat dávná zvěrstva daleko realističtěji a explicitněji než starší válečné filmy a režisér Smarzowski se neostýchá je využít. Několikrát jsme musel sledování přerušit a vyčistit si hlavu a opravdu za to nemohla 150minutová stopáž. Ta je nevyhnutelným důsledkem snahy ukázat masakry v hlubší souvislosti, odhalit proces, kdy se z přátel a pokojných sousedů na konci stávají kati. Výborným pomocníkem pro pochopení reálií filmu je kniha Černá zem od Timothy Snidera. Volyň je mimořádný film nejen pro své závažné téma, ale i kvalitou zpracování. Výprava, kamera a herecké výkony jsou bez výjimky na jedničku. Obzvlášť stojí za to vyzvednout výkon Michaliny Labacz v hlavní roli. Je to debut jako hrom. Od romantické bezstarostné dívky, co prožívá první milostné poblouznění, přes předčasně dospělou ženu, která se jako hlava rodiny stará o celý statek, prochází strhujícím vývojovým obloukem až do proměny v napůl šílenou lidskou trosku, která se silou vůle pokouší dostat své dítě z pekla. Vyčítat dnešním obyvatelům Ukrajiny dávné banderovské řádění je stejně pošetilé jako vyčítat dnešním obyvatelům západní Evropy hříchy koloniálního období. Je zároveň nutné kategoricky odmítnout účelovou argumentaci báťušky Putina ospravedlňující svoje zasahování do poměrů na Ukrajině. Ale stejně tak je nutné se pozastavit nad zákazem promítání snímku v ukrajinských kinech a připomenout, že ukrajinští historici a média se snaží volyňský masakr bagatelizovat a přepisovat historii. Celkový dojem: 95 %. Dlouho budu vzpomínat na to, jak Smarzowski buduje napětí např. ve scéně, kde polský vojenský navrátilec potká vůz s ukrajinskými dřevorubci, kteří významně drží své sekery, a snaží se vydávat za jednoho z nich a skončí na národovecké oslavě triumfujících Ukrajinců... () (méně) (více)