Kameňák

Troškova slabší tvorba. Ono postavit celý film pouze z vtipů není nejlepší nápad. I když některé jsou povedené. Třeba ten zoufalec, co chodí s drobnýma do bordelu. Dobrý je taky Vydra jako policajt Pepa a jeho povedený syn. Nebo vztah pana Kóna a jeho tchýně: "Máte kostkový cukr? Nemáme. Tak nějakou jinou levnou bonboniéru pro tchýni." :D (02.02.2013)

Ten odpor k tomuto filmu mě docela irituje, protože mi tím pádem nejde do hlavy ta obrovská návštěvnost. Buď zde přispívá pouze horních deset tisíc inteligentů, nebo se tu někdo přetvařuje. Ale na to ser Nikito. Ten film je samozřejmě špatnej, rozhodně nemůže soupeřit s většinou ostatních filmů. Jenže, jak říká sám Troška, on nemá ambice uspět u kritiků a u intoušů, on má pobavit obyčejné nenáročné lidi. A to se mu očividně povedlo. A já taky nemůžu říct, že bych se párkrát nezasmál, ale je fakt, že většinou je to sakra trapný. (05.02.2008)

Ale kurvadrat! prvni Kamenak jeste neni tak spatnej i kdyz je to stokrat omlety slunce seno tak obcas tu nejaky fory fungovali i kdyz oproti Hosticky trilogii to jde kvalitou jasne dolu ale jo abych nebyl zase az tak zlej zasmal jsem se zhruba tak kazdymu 10 foru jenom mel bejt tenhle dil prvni a posledni a mozna bych jeste hvezdu pridal (23.08.2013)

Já teda nevim, jestli nejsem natvrdlej či co, ale mě tam nic vtipnýho nepřipadalo. Toto je film, nyní mi odpusťte mé hodnocení, "ku posrání". To je tak že se radši předávkujete projímadlem a zhynete na záchodovém prkýnku než sledovat to celé od začátku do konce. Nápad postavit film pouze a jedině na vtipech je absurdita sama o sobě. Navíc tak ohraných a okoukaných, že už se člověk stydí se jim smát. Ale jak vidno tenhle názor se mnou nezdílí většina naší populace, neb v kinech si vedou všechna Troškova díla nad očekávání. (24.06.2004)

Klenot svetovej kinematografie nemôže byť vnímaný očami priemerného diváka. Ten totiž nepochopí expresionistický nádych štutgartskej školy, ktorá nabáda k podrobnejšej štúdií jemných odtieňov freudovského nihilizmu a klasickej, ba až dokonale čírej šopenhauerovej voluntaristickej narácie. Kdežto v prvej polovici poukazuje priam kongeniálny režisér Zdeněk Troška na nebadané nuancie sartreovského dualizmu, neskôr sa snímka plne rozvinie do jasne znejúcej parametrickej mizanscény, ktorá sa dá prirovnať jedine k nadčasovým maľbám Paula Gogaina a inklinuje k postupom Lyonskej školy začiatkom dvadsiateho storočia. Bravo, majstre. (06.08.2004)