Ptáci

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

The Birds jsou zatím jediným Hitchovým filmem, kterému jsem dal plný počet. I když není tak opěvován jako Vertigo, Rear Window nebo Psycho, tak je pro mně nejzáživnějším a nejméně nudícím. Přitom atmosférá je od začátku skvěle budována a při konečných scénách tuhne krev v žilách a po skončení jsem se bál nějakého náletu. Vztah mezi Tippi a Rodem je perfektně vykreslen a cynické dialogy vévodí. Režie je více méně bezchybná a zatím moje největší potěšení z jeho filmů. I přesto si stále myslím, že je trošičku nafouknutá bublina. (15.05.2008)

Možná jsem naprostý kulturní barbar, možná jsem otrlý divák odchovaný krváky 90.let, který vyrží všechno, ale "Ptáci" mě prostě nestrašili, nebála jsem se, neměla jsem žádnou hrůzu z jejich štěbetání a ve filmu jsem našla právě jednu sugestivní scénu - kdy Melanie sedí před školou, kouří a čeká na děti a na prolézačku za ní se začínají slétávat vrány připravené zaútočit... Zbytek mě skutečně zanechal naprosto chladnou, naopak některé pasáže mi přišly tak trochu k smíchu. Nemůžu upřít skvělou práci se zvukem, ale ta k hutné hororové atmosféře prostě nestačí. Přitom existují horory, u kterých sedím přikovaná v křesle a napětím skoro ani nedýchám, ale "Ptáci" se mezi ně ani náhodou nezařadily. Mimochodem - nevím, jestli to byla jenom chyba v českém překladu, ale jak si může někdo plést vránu s kosem? (13.07.2006)

Ptáci byli prvním filmem co jsem jako malý od Hitchcocka viděl. Dokonce si vybavuji jak ještě před možností to vidět mi děj filmu vyprávěl spolužák na základce a já mu nevěřil. To sisi vymyslel nic takového jsi neviděl! Jak by jako mohli natočit aby hejno ptáků klovalo lidi? To přeci nejde natočit.. Logicky. Takže kecáš! --- No nekecal. :-) . Když jsem film viděl poprvé, docela mně to dostalo. Pak tenhle film samozřejmě zapadl v čase mezi mnohem modernějšími a děsivějšími horory, byť já na horory moc nejsem. Chtěl bych být, ale nefungují na mne. A jelikož omladina chtěla vidět nějaký horor, rozhodl jsem se udělat test a pustit toto. Pro potomstvo je všechno starší pod rok 2015 pravěk, ble a historie. Až pod nátlakem na konci většinou musí uznat, že ten a ten film ze sedmdesátek, nebo devadesátek fakt stál za to. Naposledy se tak stalo včera večer u Misery nechce zemřít. S jistým vniřním uspokojením jsem musel v duchu konstatovat, že chudák skvělá Kathy Bates  - ozářená blesky s kladivem v ruce dokáže dnes stále ještě skvěle děsit tak jako před 30 lety! :-). Ptáci ovšem mají těch křížků víc. Je to neskutečné, ale dnes je to neuvěřitelných 60 let od jejich natočení. Díky nim získal Bodega bay velkou proslulost i když tehdá tam asi moc lidí raději na dovču nejezdilo.. :-). Sám jsem byl zvědav jak se mi film bude líbit a prostě musím říci, že je to majstrštyk. To pozvolné budování napětí, kdy divák první incident s rackem na člunu bere jako jakousi anomálii, ale s dalšími útoky začíná tušit, že se schyluje k něčemu neblahému. Jelikož jsem si děj pamatoval, zaměřil jsem se na spíše triky a po dokoukání si dokonce lecos vrátil a pauznul. A řeknu vám, že i dnes v době digitálních efektů lecos bylo natočeno skvěle. Už jen ty běžící děti a to útočící hejno... Jediné co mi tam už nesedělo byl ten elektronický křik ptáků. Chcilkami to působilo až nepřirozeně co se týče zvuků. Ať tak, či tak i přes jistou věkovitost musím stále uznat, že tohle je skvělé dílo. A jestli leckterý z prvních hororů dne suž půdobí úsměvně, pak Ptáci to určitě nejsou. Dávám za 4 klovance. * * * * (20.05.2023)