Ptáci

Ptáci jsou pořád tak senzační, jaké jsem si je pamatoval, přímo radost na ně pohledět. Asi nejvíce obdivuji to postupné budování atmosféry a to, jak plynule se film přehoupne ze zajímavého vztahového dramatu plného sympatických postav do nelítostného thrilleru, v němž se bojuje o život. Každá scéna s ptáky je nejen neskutečně napínavá, ale zároveň také ještě napínavější než ta předchozí, takže úžasně mrazivý útok na školáky za několik minut trumfuje "ptakokalypsa" ve městě, kterou později překonává několikanásobný hororový finiš v domě. Technická stránka filmu je stále nesmírně působivá a jestli na někoho působí zastarale, tak prosím, jen ať působí - mně Ptáci nahánějí hrůzu dál a zřejmě pořád budou. (27.04.2016)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Ohromne sklamanie. Nuda, nuda, nuda, sed, sed. A ten koniec? Clovek na nieco caka, pride to, potom aj ta vtakohroza zacne nudit a koniec je absolutne zbytocny, nevysvetlujuci. Pre mna doteraz uplne najhorsi Hitchcockov film a keby som nevedela, ze to natocil on, ani by som nemala odvahu tvrdit, ze to mohol natocit ten isty reziser, ktory ma na svedomi Okno do dvora a Na sever severozápadní linkou. (Videne 28.12.2009) (28.12.2009)

Vítejte ve voliéře Bodega Bay, kde se schyluje k útoku armády ptactva na lidstvo! Kamikadze letka racků do okenních tabulí, komínoví vrabci průzkumníci, nálety na děti provádějící vraní eskadra a k tomu navrch zvláštní jednotka - do dveří klovající datlí komando.. Roli MacGuffina tentokrát plní startér ptačího běsnění, které režisér dávkuje pozvolna, občas ho proloží i humorným nádechem, jako třeba při scéně v baru s vrásčitou odbornicí na ptáky a nenuceně přitom směřuje k závěrečné tiché chůzi v ornitologickém minovém poli (i když původně zamýšlený konec s Golden Gate Bridge plným opeřenců by se mi líbil ještě víc). Když teď vidím na poli hejno vran, vždycky si vzpomenu na okouzlující tchýni Banderase Tippi Hedren v Aston Martinu DB2/4 v zřejmě nejlepším snímku o zvířecím teroru. Děti Hitchcocka prozatím neznají, tak tam vidí jen 500 Rumburaků.. (12.11.2009)

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)