Ptáci

Velice zajímavý film z dílny klasika hororové tvorby, Alfreda Hitchcocka, si dokáže svého diváka získat především podmanivostí jednotlivých obrazů, pečlivým budováním charakterů a zejména pečlivou atmosférou. Jedná se o jeden z mála snímků, v nichž se tvůrce nesnaží vyvolávat v divákovi nějaké sympatie k hlavním protagonistům, ale vše nechává na nich. Pomalu nám odkrývá jejich jádro, aby nám nakonec mohl ukázat, že jsou vlastně úplně jiní. Jediné co bych trochu ztrhnul je otevřený závěr a hlavně nezodpovězení velikého množství otázek. 75% (01.05.2006)

Ohromne sklamanie. Nuda, nuda, nuda, sed, sed. A ten koniec? Clovek na nieco caka, pride to, potom aj ta vtakohroza zacne nudit a koniec je absolutne zbytocny, nevysvetlujuci. Pre mna doteraz uplne najhorsi Hitchcockov film a keby som nevedela, ze to natocil on, ani by som nemala odvahu tvrdit, ze to mohol natocit ten isty reziser, ktory ma na svedomi Okno do dvora a Na sever severozápadní linkou. (Videne 28.12.2009) (28.12.2009)

Skvely apokalypticky film, uzasne zvladnuty po technickej (vizualnej/efektovej) stranke. Vizual ma uprimne prekvapil a uz pocas filmu som neveriacky uvazoval, ako to bolo mozne docielit a co vsetko sa da dosiahnut bez pouzitia pocitacov (mnohe mi objasnil film o filme). Samozrejme, samotny vizual by nestacil k tomu aby bol film ultimatnym zazitkom. The Birds v sebe nesie akesi pochmurne-straslive posolstvo, ktore je zvestovane jednou otazkou - Preco by vtaci po milionoch rokoch suzitia s ludmi zacali na nich utocit?. Priamej odpovede sa nedockate, no priestor na uvazovanie je siroky. Ps.: Nechceme remake !. (9/10) (03.04.2008)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Další z filmů, které jsem viděla dávno tomu coby dítě... a nebála jsem se;-). Morbidní dětskou duši potěšila vyzobaná očička, ale jinak dítko čekalo o něco víc krve a napětí, dítko se totiž namlsalo výbornou povídkou Daphne du Maurier. Těžko říct, jak by na mě Hitchcockova klasika působila dnes - možná lépe, možná bych se nudila, připouštím však, nijak mě neláká si tuto podívanou zopakovat. To si radši znova přečtu onu parádně atmosférickou povídku. 65% (21.10.2009)