Reklama

Reklama

Mladá dívka Alice se v náhlém rozmaru pustí do flirtu s neznámým mužem, aniž by tušila, jaké následky to bude mít. Muž se ji pokusí znásilnit a Alice jej v sebeobraně ubodá. Na případ je nasazen detektiv Frank, Alicin snoubenec, který brzy tuší, že vše souvisí právě s ní. Není však jediný, kdo zná pravdu - zanedlouho se ohlásí vyděrač, který viděl Alici při činu... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (92)

Webb 

všechny recenze uživatele

Hitchcockův standart ve kterém nic nepřekvapí. Děj pozvolna plyne do zdárného konce a ani scénář není více propracovaný. Špatné to nebylo ale po zhlédnutí si připadám trochu ochuzený. [6,5/10] (BIP, Gainsborough) (Čb. /// Produkce: John Maxwell /// Scénář: Benn W. Levy, Charles Bennett, Alfred Hitchcock podle divadelní hry Charlese Bennetta /// Kamera: Jack Cox /// Hudba: James Campbell, Reg Connelly) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Jak jsme u Hitchcocka zvyklí je příběh zajímavý a nedpředvídatelný až do posledního záběru. Také je zde pár záběrů hodných mistra. Například geniálně zkratkovitě a jednoduše natočený záběr telefonického hovoru mezi starou paní a policistou. Či například řada střihů nechává tušit, že máme co do činění s člověkem, který prostě umí myslet filmem. Na druhou stranu si v sobě film nese dědictví němého filmu a to především v hereckém projevu a v délce záběrů. To co výtečně funguje bez mluveného slova však vypadá s mluvenými dialogy nepatřičně. Například neúměnrě dlouhé, střihem nepřerušené záběry na výrazy obličejů film zbytečně protahují a nejsou zrovna záživné. Působí to na mě tak, že zde Hitchcock sáhodlouze vypráví něco, co by se dalo bez problémů vložit do jedné třicetiminutové epizody jeho pozdějšího seriálu. ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

V závěru možná zbytečně rychle utlé a málo doslovné. Lze-li vůbec něco takového o němě (v tomto případě spíše jemně) zvukovém filmu říci, ehm, tedy napsat. Prostě film, který jasně ukazuje co budou v budoucnu Alfrédovy silné stránky. Spokojenost tedy náramně náramná. A to i s Hitchovým výstupem a navzdory tomu všudypřítomnému otravnému klaksonu, který simuloval ruch ulice. Němá verze: ?/5, Zvuková verze: 4/5 ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Díky festivalu Finále Plzeň jsem viděl verzi bez zvuku a musím říct, že to je snad jeden z nejnapínavějších němých filmů vůbec. Jen ta Anny Ondráková byla místy herecky dost v rozpacích (bezprostředně po vraždě se sice chovala tak, že z ní šla opravdu hrůza, ovšem nejsem si jistý, jestli to byl záměr). Nicméně Alfred Hitchcock se očividně vyřádil, použil spoustu nápaditých režijních fíglů, závěr natočil velmi akčně a coby scenárista nezapomněl ani na černý humor - to když zákaznice v obchodu odsuzuje vraždy nožem, zatímco umlácení cihlou jí už tak nevadí. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Blackmail bych na úvod shrnul následovně. Jedná se o zajímavý pohled na počáteční tvorbu mistra thrillerů (hororů) Alfreda Hitchcocka, ale také na neméně zajímavý exkurz do prolnutí prvků němého a zvukového filmu. Zpracování scén je i po letech stále delikátní, hra se světly a stíny, poetika černobílého obrazu a hudba typická pro němé snímky dodává tomuto počinu správnou atmosféru a námět zpracovávající jak romantiku, tak vraždu, je patřičně poutavý. Holt Hitchcockův talent byl znát již zde a poněvadž celý film trvá nějakých 82 minut, není tu prostor pro nudu. K dokonalosti chybí málo. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (19)

  • S nápadem, aby studio zakoupilo práva na natočení filmu, přišel sám Alfred Hitchcock. (ČSFD)
  • První zvukový film Anny Ondry. Po ojedinělé zkušenosti se simultánním dabingem do angličtiny v roce 1929 byla připravena debutovat v němčině v roce 1930, v roce 1931 pak připojila češtinu a francouzštinu. V těchto třech jazycích dabérku nepotřebovala, naopak záhy přesvědčila i o pěveckém talentu a kromě zvukových filmů natáčela také desky. (NinadeL)
  • Pre scény odohrávajúce sa v British Museum využil Hitchcock tzv. Schüfftanov proces. Popísal to nasledovne: „Umiestnili sme v 45-stupňovom uhle zrkadlo a v ňom sa odrážali fotografie interiéru múzea. Dobu expozície mali 30 minút. Celkom sme mali 9 fotografií rôznych dekorácií múzea a pretože boli priesvitné, mohli sme ich zozadu osvetľovať. Na zrkadle sme vždy odškrabali striebornú vrstvu na tých miestach, ktorá odpovedala dekorácii skutočne postavenej v ateliéri. Producenti nepoznali túto metódu a preto som tieto trikové scény natáčal bez ich vedomia.“ (Biopler)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno