Padlí andělé

Nerozumím těm, kteří Kar-Waie běžně odsuzují a dávají stranou jako filmaře se smyslem pro dlouhý a nudný záběr, s řadou festivalových póz a svévolných manýr (ne že by Fallen Angels bylo typickým zástupcem pro vše zmíněné). Režisérský rukopis jako manýra? Dobře, poslední etapa filmů jako 2046 nebo My Blueberry Nights jisté nedostatky vykazuje. Ostatně: málokterý Kar-Waiův opus je čistý a bez jediné chybky. Ale ten pestrý svět, žánrová nezařaditelnost (především díky tomu Kar-Wai spadá do Asie, zároveň si bere své i z evropské a zámořské kinematografie), nespočet nápadů a očividná láska k řemeslu - zdá se to jako manýra? Fallen Angels je typický produkt režisérovy "školy", příběhy se prolínají a režisér se nebojí jednu linii v pravý čas utnout a třeba se k ní vůbec nevracet. Nebo si jen propůjčí postavu a posadí jí do prostředí nového. V záplavě neonů sledujeme romantické bloudění, poetické obrazy i humorné repliky, stejně jako dramatickou zápletku, střelbu a její "krvavé" odlesky. Příběh sám o sobě nehraje tak zásadní roli, u Kar-Waie je nutné mít smysl pro "just feel" sledování, městské "voyeurství", nechat se strhnout atmosférou, symbolikou režiséra a oblíbenými, vždy nadpozemsky nasnímanými motivy, doprovázenými stylovým soundtrackem a k tomu všemu soucítit např. s nějakou postavou a najít se v nějaké scéně. Nechybí ani hodiny, dým, neony, jukeboxy, trhané záběry, nadzemka... made by Kar-Wai (v nejlepším tvůrčím období). Ano, i pro tohle se pět hvězd dává (a ten závěr!). │100% (02.11.2007)

UZASNE! Absolutni filmova radost. Tohle, ze je film z roku 1995? Wong natoci jiz pred 12 lety bijak o jaky se stylem pokouseji leckteri tvurci dnes. Nekterym prijde, ze reziserovy pociny prilis nestoji na pribehu, snad pro silnou a expresivni vizualni, zvukovou a psychologickou zamerenost, ale ja ve Fallen Angels videl tolik pribehu! Ano forma podani je pro odkojence linearni dejove kostry vypraveni asi prilis velky orisek. Jinak nevim co bych dodal, Tombac, Marius a Paldini vse podstatne jiz krasne vyjadrili. (19.09.2007)

Rozpadající se a nefunkční vztahy, oblíbené Wongovo téma. Stejně jako odcizení, nepřekonatelná vzdálenost ke druhému. Obraz je čistší než u Chunking Express, styl kamery je velmi podobný. Takeshi Kaneshiro skvěle hraje nemluvného mladíka, který rád "pracuje" po nocích. A marně se pokouší dostat dívku do které se zamiloval. Tato příběhová linie se mi líbila mnohem více, než osud nájemného vraha a jeho lenosti. Osudy lidí na okraji opět zajímavě zpracované. Atmosféra města je velice autentická, stejně jako prokreslení postav. Hudba mě tentokrát tolik nechytla, ale také přispívá k atmosféře filmu. (09.04.2009)

Fallen Angels jsou audio-vizualne fantasticti, atmosfera neonoveho Hong Kongu je super, storyline dvou business partneru - zabijaku je chytlava a ta zena je dokonala (pri klipove masturbacni sekvenci jsem zacal seriozne uvazovat o maximalnim hodnoceni). Nechapu, proc se toho Kar-wai Wong nedrzel, mohl to byt skvely film. Uz ale pomerne zahy rozjede uplne stejny (a tentokrat jeste mnohem vetsi) pruser jako v Chungking express - napali tam jinou storyline, ktera s tou puvodni az na par detailu totalne nesouvisi a hlavne je absolutne o nicem. Po nateseni z krasne neo-noir sexy prvni casti pak jen znudene a znechucene sledujete nemeho posuka, jak nataci sveho otce na zachode a nuti kolemjdouci jist zmrzlinu. Sorry, ale tohle Wong opet kapku (a uplne zbytecne) nevychytal. "Everything has an expiration date." 6/10 (30.09.2010)

Ako také éterické zasnenie sa niekde pod povrchom veľkomesta, niekde v jednom z jeho mnoha stredov. Voľné nadviazanie na CHUNGKING EXPRESS v ničom nezaostáva za svojím "predchodcom", ponára sa do farebne bohatej štylistiky, ktorá je pre Wongove filmy signifikantná, vizuálne nesmierne bohatá práca, lepšie je použiť rovno výraz hra, s kamerou, živelné tance teplých, expresívnych farieb v tmavých prostrediach podchodov, zdanlivo nekonečných tunelov a malých občerstvení či ešte menších izieb, veľmi éterický kolorit, v ňom sa odohráva bohato rozvetvený scenár spájajúci dve dejové línie, zdanlivo nespojiteľné v rýchlom chaose, rôzne prekrúcajúci a premýšľajúci dianie na plátne, ojedinelá (kon)fabulácia. Celá snímka ťaží z hľadania a vytvárania nie bežného (miestami hraničiaceho s príjemne absurdným) v bežnom prostredí s bežnými ľudmi, jednoznačne sa jej to darí. Vytvára "nákazlivé" postavy, tie sa nám na plátne otvárajú vo svojich monológoch, vytvárajú si s nami blízky vzťah, darí sa "prekročiť" hranice" plátna (obrazovky - nech som úprimnejší a menej patetický, hehe). Ich životné prostredie sa dostáva do krásne psychedelických rovín, stále sa držiacich kúsku každodennej reality . Kar-wai Wong deklamuje svoju obrazotvornosť presiaknutú zvláštnym zmyslom pre humor a pohľad na život (ktorý sa v jeho filme javí neskutočne zaujímavo, častokrát snovo), citom pre silnú atmosféru, pohlcuje diváka - ak pristúpi na jeho svojskú, štylisticky ohromne vyspelú hru. (14.05.2013)