Padlí andělé

Nejen v porovnání s předešlým režisérovým snímkem je tento po všech stránkách jednotvárný. Materiál, který by se dal soustředěně zúročit v krátkometrážním filmu, je v přeestetizovaných, nerytmicky kombinovaných záběrech neúměrně „roztažený“, což může leckomu sugerovat (spolu s fragmentární kompozicí obrazů a nervní kamerou) surrealismus, s nímž se ovšem potkává jen v rádoby černohumorných sekvencích. Ani noční atmosféra ve své přirozené víceznačnosti zde neznepokojuje: je prázdná jako všechny postavy a to, co kolem zní, dutě a hluše, nespoluutváří atmosféru, přesněji ono vzduchoprázdno, které ji předstírá. (25.02.2024)

Možno formálne najhutnejšie pôsobiaci Wongov film, aspoň ja to tak cítim. Hustota obyvateľstva a hustota barákov na meter štvorcový v Hong Kongu dáva tamojším filmárom zaujímavé možnosti využitia nielen čisto akčným komerčným snímkam. Práve na takomto zahustenom prostredí, kde zakopávate o ľudí a neviete sa prepchať uličkami, najlepšie vynikne postmoderná guľometná dráma o zúfalej snahe nájsť v živote nejaké to šťastie. Niekomu sa to podarí, niekomu nie. Niekto efektne vystrieľa holičstvo, niekto si to doma dobre urobí a iný zabíja nespavosť predávaním mäsa v cudzom stánku. Nekonvenční hrdinovia v nekonvenčnom meste, ktoré mi na televíznej obrazovke pripadá nesmierne príťažlivé, ale žiť by som v ňom nechcel. Bol by som tam osamelejší ako Wongovi hrdinovia. Ale aspoň samotný záver poskytuje istú nádej do budúcnosti. (02.12.2018)

Počas života som videl viacero vynikajúcich japonských filmov, aj niekoľko kórejských, ale ani jeden Honkongský. Ani tento nebol výnimkou. V bdelých chvíľkach ma na ňom zaujala iba nápaditá práca kamery. Do filmu je vložené množstvo snových pasáží, z ktorých som zhliadol asi polovicu, pretože zvyšok mi prekryli vlastné snové pasáže. Film na mňa pôsobil ako účinné hypnotikum, ktoré predčí aj osvedčené zahraničné preparáty s vysokým doplatkom. Keďže od filmu očakávam iný účinok, považujem tento film za zlý a zbytočný, čomu zodpovedá aj moje hodnotenie. (21.07.2011)

Rozpadající se a nefunkční vztahy, oblíbené Wongovo téma. Stejně jako odcizení, nepřekonatelná vzdálenost ke druhému. Obraz je čistší než u Chunking Express, styl kamery je velmi podobný. Takeshi Kaneshiro skvěle hraje nemluvného mladíka, který rád "pracuje" po nocích. A marně se pokouší dostat dívku do které se zamiloval. Tato příběhová linie se mi líbila mnohem více, než osud nájemného vraha a jeho lenosti. Osudy lidí na okraji opět zajímavě zpracované. Atmosféra města je velice autentická, stejně jako prokreslení postav. Hudba mě tentokrát tolik nechytla, ale také přispívá k atmosféře filmu. (09.04.2009)

Scénář: Kar Wai Wong .. Mno, tak v těchto Andílcích jsem neviděl nic extra zábavného. Vše je vsazeno na jedinou kartu – pečlivou atmosféru v moři neonů a tato volba se neoplatila nebo alespoň na mne nezapůsobila. Snímek se rozpadá na snové putování po městě, epizodní sledování mnoha postav bez nějaké spojitosti a je úplně vytržený z reality. Wong tohle zvládl na výbornou třeba ve Stvořeni pro lásku, tady však ne. Tohle formalisticky piplané putování hodně nudí a mé emoce (do kamene mám daleko!) to míjelo o dobrých pár kilometrů. Ještěže se umím nabažit skvělé práce kamery. Snaha některých o srovnání s tvorbou Parka nebo Finchera je pak totální podraz na očekávání neznalého diváka.. (12.12.2006)