Padlí andělé

Fallen angels je typickým Waiovým filmom. Nenaplnená láska každého z hrdinov, spomienky, ktoré bolia už v momentoch keď sa vytvárajú. Rýchle prestrihy a pomalé zábery na polodetaily tvári. To všetko umocnené roztrasenou, rozostrenou, neóny pohlcujúcou kamerou Christophera Doyla. Čo sa týka príbehu opakuje sa stará známa pesnička a do popredia sa dostáva špinavý, neónový a neosobný vizuál. Vonku buď prší, alebo je tma a hlavný hrdinovia sa prepletajú medzi týmto temným svetom, ktorý odzrkadľuje ich dušu aj samotu. Predsa to ale nie je film, ktorý by mohol konkurovať režisérovým predchádzajúcim filmom. Nie že by bol ťažko uchopiteľný. To nie. Rozhodne ponúka pár filozofických myšlienok ako je u tohto režiséra zvykom, ktoré stoja za zamyslenie. Len som mal pocit, že vďaka úspechu jeho predchádzajúcich filmov sa vo svojom štýle miestami stráca. Vďaka tomu jediná lyrickosť v tomto filme je prezentovaná samotným názvom. Z filmu sa ako keby vytratila. Čo je podľa mňa škoda. Mnohé zachraňuje nemý Kaneshirov blázon. Inak je to jeden z tých filmov, na ktorý sa dá veľmi ľahko zabudnúť. Čo je na tvorcu Waiovho mena celkom škoda. (18.12.2010)

Skrz vnitřní monology jednotlivých postav může divák sledovat pocity jednotlivých hrdinů na pozadí nočního Hongkongu a to opravdu silně. Obzvláště postava, němého trochu dost trhlého týpka, kterou hraje Takeshi Kaneshiro, nechá diváka, díky svému handicapu, proniknout do nejniternějších úkrytů své duše až tak, že mě na konci emoce přemohly a dojetím jsem se rozbrečel. A nejen Kaneshiro, ale i ostatní hrdinové jsou úžasní a režisérské vedení je bezchybné. (05.03.2006)

Můj první film od uznávaného hongkongského režiséra Kar-wai Wonga. A řeknu to na rovinu, tohle jsem opravdu nečekal. Ze začátku mi dělalo problém poddat se zvláštní, v některých pasážích notně psychedelické, atmosféře snímku, ale nezvyklá, i přes pár krvavých scén nenásilná a úsměvná forma sdělování příběhu, sympatická směska hrdinů počínaje nájemným zabijákem a odbarvenou ordinérní hysterkou konče, jejich propletené vztahy a vnitřní monology, nejdříve mě protivná, pak neskutečně podmanivá kamera, příjemná retro hudba, to vše se mi postupem času zadralo pod kůži takovou měrou, že při závěrečné vypalovačce jsem to už nevydržel a slzy musely prostě ven. Fallen Angels nejsou zrovna lehce stravitelným soustem určeným masám, leč filmový fajnšmekr, hledající ve filmech netradiční a slovy těžko popsatelné zážitky, si na nich bezesporu pošmákne. (26.12.2005)

Tak já nevím, den předem jsem byla v Plzni ve vynikající čínské restauraci a jídlo bylo skvělé. Druhý den jsem si pustila tenhle film a začala mít podezření, jestli ty chutné houby, co tam byly, nemají nějaký účinek s prodlouženou působností, mírné halucinogenní účinky, a jak poznamenal (ne)vtipně jeden kolega uživatel - hlavně si zavři okno:-) , tak tenhle dojem jsem měla při sledování tohohle asijského filmu, kde na periférii města pracuje zakázkový nájemný zabiják, dívka, která se kvůli němu trápí, lidičky žijící v malých bytečcich s malými krámky, kde vás může přepadnout individium, co nemluví, které si vydělává neskutečným zpúsobem, šlapky ale i slečny, které jejich láska skutečně odvrhla a jim z toho tak trochu hrabe....neskutečná mozaika podsvětí, která je tak bizarní, že nevíte, co s tím. Jenže já už vím, tři hvězdy mi na to stačí:-) (14.01.2013)

Počas života som videl viacero vynikajúcich japonských filmov, aj niekoľko kórejských, ale ani jeden Honkongský. Ani tento nebol výnimkou. V bdelých chvíľkach ma na ňom zaujala iba nápaditá práca kamery. Do filmu je vložené množstvo snových pasáží, z ktorých som zhliadol asi polovicu, pretože zvyšok mi prekryli vlastné snové pasáže. Film na mňa pôsobil ako účinné hypnotikum, ktoré predčí aj osvedčené zahraničné preparáty s vysokým doplatkom. Keďže od filmu očakávam iný účinok, považujem tento film za zlý a zbytočný, čomu zodpovedá aj moje hodnotenie. (21.07.2011)