Režie:
Gary NelsonScénář:
Mary RodgersKamera:
Charles F. WheelerHudba:
Johnny MandelHrají:
Barbara Harris, Jodie Foster, John Astin, Patsy Kelly, Dick Van Patten, Vicki Schreck, Sorrell Booke, Marie Windsor, Marc McClure, Charlene Tilton (více)Obsahy(1)
Americký film byl natočen podle úspěšné knihy spisovatelky a scenáristky Marii Rodgersové. Vděčné komediální téma o záměně matky s dcerou se posléze dočkalo ještě dalších dvou zpracování v roce 1995 a 2003. Hlavní hrdinka Ellen Andrewsová je rozvedená, věčně zaneprázdněná žena, která prožívá krizi ve vztahu se svou dospívající dcerou Anabel. Každá má svůj život plný překážek a svých problémů. Ani jedna příliš nerozumí té druhé. Obě dvě si navíc závidí život. Matce se zdá výhodnější být mladou a někoho poslouchat na slovo, zatímco dceři připadá skvělé být dospělou a rozkazovat. A tak v pátek třináctého obě nahlas vysloví své přání - být tak v kůži té druhé! Talisman, který jim dal Elsin nápadník to splní. V okamžiku si vymění těla a mají možnost prožívat jim náležející každodenní životní situace. V komedii ze života uvidíme mladičkou Jodii Fosterovou v roli dcery a Barbaru Harrisovou jako její matku. Film získal nominace na tři Zlaté globy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Jestli se mi na tomto filmu něco líbilo, tak jsou to spíš "crazy" pasáže s Barbarou Harris (matka) - zmatky v domácnosti, baseball se synem ... , a taky pár originálních nápadů z automobilové honičky. Původně jsem byl jen zvědavý na Jodie Foster (dcera), v této roli mě ale zklamala - nemá (narozdíl od Barbary Harris) asi výrazný komediální talent, a už vůbec ne ve čtrnácti letech. V dramatické poloze byla výborná už v těch letech (např. Ozvěna léta - 1976), pro komedii ale postrádá dostatečně širokou škálu výrazů v mimice. 50% ()
O dost slabší komedie než verze z roku 2003. Tři hvězdičky dávám s přimhouřením oka. ()
Závěr filmu super, to má teda jiný grády než ten zbytek. A čtrnáctiletá Jodie Foster (nar. 1962, USA) naprosto perfektní. ()
asi nejlepší dětskej film co sem viděl ()
[2009-11-19] * Překvapivě o dost slabší než remake z roku 2003. Více dětské, evidentně puberťačky (které zřejmě měly tvořit primární cílovou skupinu) byly brány daleko méně dospěle v sedmdesátých letech než o generaci později. Navíc poslední asi půlhodinu jsem se nudil u naprosto nesmyslného rádobyakčního finále. Buď jak buď, Barbara Harrisová byla ovšem nádherná ženská. ()
Reklama