Nepřítel

No tak tenhle film mě dostal. Sice je setsakra dlouhý, ale ani chvíli jsem se nenudila a ke konci jsem zírala s otevřenou pusou. Velmi chytré byly časové prostřihy z budoucnosti, kdy člověk začínal něco tušit, ale v plné síle ho to udeřilo až na konci. Je to příklad toho, co se stane, když se neléčí a přecházejí psychické choroby. Trošku podobný film: Siebente Kontinent, od Hanekeho. Ale tam to jaksi celé bylo schválně... (02.11.2012)

To jednou takhle stál Jean-Marc / Jean-Claude Romand před zkouškou z medicíny u kabinetu, když se "to všechno" najednou na něj sesypalo a on pocítil obrovský strach, strach z celé své budoucnosti. Tak nějak popisuje zdejší hrdina (bez uvozovek), proč začal lhát. Lhal svojí rodině, aby s ní mohl být šťastný, utíkal před povinnostmi - ze strachu ze světa, z neúspěchu a jejích následků. Z pohodlnosti raději okrádal své známé, aby uživil rodinu. A dokud mu všichni věřili, bylo moc hezky na světě. Moderní faustovský příběh, který může vymyslet jen život, aby mu člověk mohl uvěřit, by se neztratil ani v attice. Je to bolestně krásný dithyramb o moderním člověku, a pro nás všechny velice osobní. Nebo snad nikdy nelžete? Fantastický Auteuil, výborný Badalamenti i kamera a velmi dobrá režie. Zprostředkovalo mi to až jakousi archetypální úzkost, pocit prázdnoty, ale i netečného klidu, což u jiných filmů moc nepamatuji. Po zralé úvaze dávám absolutorium. 🎬 100% (24.12.2009)

Film má pomalé tempo, časové skoky a neskutečného Daniela Auteuila. Vcelku brzy je jasné, že hlavní hrdina předstírá přede všemi, že je někým, kým není. Zbytek filmu jsou střípky ze života, v nichž sledujeme, jaké problémy takový život ve lži přináší. Auteuil je absolutně přesvědčivý ve vykreslení člověka, který neví kudy kam, který žije neustále v hrozném stresu, což nakonec může vést ke zkratu... Auteuil je celkem nenápadná hvězda, není tak světově proslulý jako např. Dépardieu, ve Francii je ovšem nesmírně populární a zde je vidět proč. Je to herec nesmírně tvárný, je schopen hrát ve filmech nejrůznějších žánrů od Kondomedií před historické královny Margot až po thrillerového Protivníka. Tento film je takové jeho one-man show. Hlavní zápor je tu možná délka, v prostřední části může film trochu nudit, protože nepřináší nějaký vývoj v dění, závěr ovšem z hlavy ais jen tak nevymažete. Režisérka byla nominována na ZLatou palmu v Cannes a na herecké Césary byli právem nominováni Daniel Auteuil za hlavní roli, Emmanuelle Devos (Marianne) a Francois Cluzet (Luc) za vedlejší role. (22.07.2005)

sakra . . . tak tento film budem rozdýchavať ešte dlho . . . a keď si uvedomím, že to bolo podľa skutočnej udalosti (!!!) - silné kafe, ťažký knedlík, pecka jako švestka - a zároveň aj kvalitný kus po filmárskej stránke, hlavný predstaviteľ skvelý, hudba božská, ale ako smo spomínal - tento film by labilnejšia povaha musela hodnú chvíľku rozdýchavať. (22.07.2005)

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)