Muž, který věděl příliš mnoho

Thriller, plný minimalistických scén, kde nic neexploduje, čepele nožů nečeří dusný vzduch temných domů, nebo koupelen s igelitovým závěsem - přesto je Muž, který věděl příliš mnoho velice napínavým filmem a to díky příběhu samotnému, skvělým hercům a samozřejmě kvůli nezaměnitelnému mistrovu rukopisu. (16.09.2008)

Hodně povedený a kvalitní remake Hitchcockova staršího filmu, který jsem viděl už docela dávno, takže nemůžu příliš srovnávat. Úvod v Marakeši byl ale o hodně lepší než Svatý Mořic ve staré verzi. Arabský svět v barvě krásně vyniknul a svojí tajemností byl mnohem lákavější pro špionské hrátky a navíc ty eskapády Jimmyho Stewarta v marocké restauraci byly skvělé (vím jak se musel s těma nohama cítit :-)) Zezačátku mi příliš nesedla Doris Dayová, ale v průběhu filmu si mě získala, hlavně svým krásným zpěvem :-) No, takže celkově bych to shrnul jako velmi povedený thriller a velmi povedený remake, který si i přes ten fakt, že děj byl hodně podobný a žádné větší překvapení se konat nemohlo a také přes délku dvou hodin udržel napětí a také moji pozornost. ___ Je jen jedna věc, co mi vadí na všech Hitchcockových filmech. Nikdy si tam nevšimnu toho, když se tam mihne on sám :-)) (21.08.2011)

Klasický Hitchcock, no skôr z tých slabších. Problém je, že tu nie sú skoro žiadne tajomstvá. Konšpirácia je odhalená po polhodine, hľadanie syna je popretkávané scénami so samotným synom, hlavní hrdinovia nie sú takí bezmocní a záporáci takí mocní, aby z príbehu vyšli nejaké silnejšie emócie. Nakoniec najviac zaujme cameo Bernarda Herrmanna. (16.02.2015)

Z mého osobního hlediska považuji za vrchol tvorby A. Hitchcocka sérii jeho filmů, jež započala v polovině 50 let "Oknem do dvora" a pokračovala až do počátku 60 let, kdy končila "Ptáky". Do tohohle mistrovského období spadá i zpracování stejnojmenného remake režisérova klasického thrilleru "Muž, který věděl příliš mnoho". Hitchcock v něm spojil své síly s J. Stewartem, jenž (po slavných spolupracích s F. Caprou) dosáhl pod mistrovým vedením - zvláště při vzpomínce na nezapomenutelné role v "Oknu do dvora" a "Vertigu" - svého druhého nejvýraznějšího tvůrčího období. Do role Jimmyho manželky obsadil Hitchcock herečku D. Day, která hraje starostlivou a posléze vyděšenou maminku. Možná tedy nepůsobí tak svůdně jako ostatní Alfrédove božské blondýnky, ale za to umí krásně zpívat a její píseň "Que sera sera", jež hraje ve filmu zásadní roli, se stala celosvětovým evergreenem. Nejnapínavější pasáží celého snímku je scéna atentátu na premiéra jedné nejmenované země, odehrávající se v londýnské Royal Albert Hall. Atentátník je rozhodnut vystřelit přesně v tom nejhlasitějším okamžiku koncertu, v synchronizaci s jediným úderem činelů. Bez jediného rušivého slova sledujeme několikaminutové vystoupení orchestru, který svou postupnou gradací vystoupení určuje také tempo a napětí finální scény, jež je prokládána záběry na atentátníka... zděšenou D.Day... nicnetušícího premiéra... orchestr... katastrofě se marně snažit zabránícího J.Stewarta... a notovou partituru spějící k osudové notě! Výkřiku! Výstřelu! (05.11.2004)

Keď muž, ktorý očakáva príliš mnoho pozerá na film Muž, ktorý vedel príliš mnoho, dočká sa sklamania. V poslednej dobe som videl niekoľko Hitchcockových filmov a z dojmov prevládalo najmä sklamanie. Jeho filmy mi pripomínajú rýchlo sa kaziaci tovar. Videl som viacero filmov, ktoré boli nakrútené v rovnakej dobe, ako tento a predsa nepôsobili tak staro, chvíľami až naivne. A netýka sa to iba nadužívania zadnej projekcie, gest, ktoré by sa lepšie hodili do divadla alebo do nemého filmu a hercov, ktorí napriek sláve pôsobia na mňa neohrabane. Týka sa to aj literárneho a časopiseckého humbuku, ktorý sa spustil už počas Hitchcockovho života a pretrváva doteraz. Každá vydarenejšia scéna z jeho filmov bola tisíckrát analyzovaná a interpretovaná, aby ju divák, nedajbože, neprehliadol. Neprehliadol som a aj tak trvám na mojom celkovom hodnotení. Ani preceňovaná pesnička Qué sera sera ho nezmení. Mám ju vo svojej diskotéke, svojím kolovrátkovým motívom nemôže dlhodobo zaujať a to, že získala Oscara vypovedá skôr o kvalitách akademikov než o jej kvalite. (18.07.2011)