Muž, který věděl příliš mnoho

3/10 Vyjma pekneho Marockeho zacatku to opravdu nestalo za moc - docela me otravovala ta tolik vyzdvihovana hudba i ta oskarova pisnicka - povysit jakysi hudebni doprovod nad scenar, to ja docela silna kava. Mimochodem, jestli nekdo tvrdi, ze je to lepsi nez original z 1934, tak to je ulet. Jenom sislajici Stewart to zachranuje, ale jinak je to opravdova slabota az na par peknych zaberu... (20.01.2008)

Klasický Hitchcock, no skôr z tých slabších. Problém je, že tu nie sú skoro žiadne tajomstvá. Konšpirácia je odhalená po polhodine, hľadanie syna je popretkávané scénami so samotným synom, hlavní hrdinovia nie sú takí bezmocní a záporáci takí mocní, aby z príbehu vyšli nejaké silnejšie emócie. Nakoniec najviac zaujme cameo Bernarda Herrmanna. (16.02.2015)

Film, který je napínavý skoro dvě hodiny v kuse? To mě teda podržte! Opravdu dílo zkušeného profesionála. Není tu ani jedna scéna, která by byla navíc a celé dvě hodiny pro mě bylo potěšením na tento film koukat. Lze namítnout, že film měl skončit už velkolepou scénou v Albert Hall, ale zas taková chyba to není. Byli bychom připraveni o krásný moment světové kinematografie - Doris Day sedí u klavíru, pláče a zpívá Qué Sera, Sera, aby zachránila své dítě. Jako u většiny Alfredových filmů - nemám jedinou věc, na kterou bych si mohl stěžovat! (15.12.2009)

Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** (10.08.2015)

Maestro Hitchcock proste vie, ako natocit pecku, dokazom budiz Man Who Knew Too Much. Vyborny thriller o unose dietata z Maroka a o spirale nasledujucich udalosti, ktora sa roztaca. Genialny scenar, vyborny hlavny pribeh, k tomu perfektne herecke vykony Stewarta a Brendy De Banzie. Dialogy su na vysokej urovni a za zaverecnu mrazivu scenu v Royal Albert Hall dam 100 % (16.03.2013)