Koruna

1. série První epizodu mi trvalo, než jsem seriálu správně porozuměl a zorientoval se v něm. Místy mi to připomínalo dokument, a to konkrétně vypiplanými kostýmy a kulisami, výpravou, které jsem si všímal, herci, z nichž někteří pro mě budou neodlučitelní od postav, které ztvárnily, a možná i kamerou. Druhá věc bude historická autenticita, která byla upravená pro účely vyprávění. Ale ani toto není problém, protože dílům se ustavičně dařilo mě do příběhu vtáhnout. Navíc nebyly vyplněny vatou, protože si v průřezu několika let mohly vybírat nosná témata nebo jim pomáhaly se jimi stát. (Netflix) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2. série Chyběla mi výraznější červená niť, která by se táhla celou sérií. Tím všechny výtky končí. I přes epizodičnost jsem si totiž jednotlivé díly užíval, zvlášť když se občas pracovalo i s chronologií. Znovu jsem se setkal se skvěle napsanými postavami a s herci, se kterými se budu těžko loučit. Druhá řada byla velkolepější, ale komornost ani dramatičnost nezmizely, o kvalitě nemluvě. Například jedno oholení knírku s sebou neslo tolik napětí a takovou katarzi, jako když se rozhodovalo o budoucnosti samotné země. A než se dostaví pokračování, tak si ještě nejednou poslechnu hlavní hudební motiv. (Netflix) (25.07.2017)

Paralely a cyklická opakování - to je hlavní princip propracovaného vyprávění o dějinách nejenom Velké Británie od druhé poloviny dvacátého století. Nezobrazeným bodem zlomu je abdikace Edvarda VIII., která ukázala jak křehkou institucí je monarchie. Zbývající členy rodiny tento šokující čin na desetiletí určoval a deformoval. Znemožnil manželství z lásky, což vždy mělo drastické dopady (Margaret, Charles). V dětech se pak opakují příběhy rodičů se stejně zničujícím výsledkem (necitelné rodinné prostředí prince Filipa vedoucí k jeho necitelné výchově prince Charlese). Rodinné tragédie a osudy se proplétají s osudy světa, jak to už u vládců bývá a malé osobní příběhy tak ovlivňují velkou historii. ____ Připočtěme k tomu opravdu skvostné herecké obsazení, ohromující lokace a skvělý scénář, který i ze zdánlivě epizodických příběhů poplatných Anglii a své době dokáže udělat nadčasové téma (tragédie welšské hornické vesnice, zoufalý muž vlamující se do královniných soukromých pokojů). SHRNUTÍ: Královna Alžběta by měla každou neděli zapálit svíčku za autory seriálu, který ji, jako jedinou, zobrazuje sice s chybami, ale nikdy nescházející z určené cesty. I za cenu osobních obětí, ona je ukázána jako vždy perfektní neochvějný nástroj, kotva a symbol monarchie. (27.01.2021)

Můj vztah k britské královské rodině by se dal pravděpodobně označit za neutrální. Neznám dokonale jejich rodinné vztahy, nekupuji si šaty, které si na sebe obleče Kate, ani při příležitosti královské svatby neletím do Londýna, přesto mě svým způsobem fascinují, uznávám je a zároveň je i lituji. O Korunu jsem se začala zajímat až někdy po odvysílání druhé série a než jsem se rozhodla seriál začít sledovat, byla už nějakou chvíli venku i ta třetí. Nevím, jestli je to dokonalou královskou atmosférou, výpravou, kostýmy, herci, kamerou, střihem, režií nebo hudbou, ale v podstatě by se dalo říct, že jsem z Koruny "odvařená". Líbí se mi střídavý důraz na jednotlivé postavy a členy královské rodiny a s jakou lehkostí a nadšením vplouvají na scénu postavy nové. A uprostřed toho všeho stojí mladá královna Alžběta, jejíž ztvárnění herečkou Claire Foy je naprosto dech beroucí a autentické. (25.06.2020)

90%. The Crown je řemeslně téměř bezchybný seriál naznačující o britské monarchii leccos, nejvíc ze všeho však to, že Buckinghamský palác byl vždycky mj. plný debilů. Kromě toho, že je přísně realistickou sondou do zákulisí vzpamatovávající se poválečné georgovské monarchie a nastupující modernity, zároveň ukazuje, že život v Buckinghamském paláci je - byť zahalen monstrózní konzervativní symbolikou britské monarchii vlastní - stejně lidský a lidsky zkažený, jako kterýkoliv jiný. U seriálů podobné povahy bývá často problém vychytat ideální poměr mezi autentičností a dramatičností; ne tak pro Petera Morgana, který dokázal, byť s pozvolnějším rozjezdem, vytřískat z příběhu maximum atraktivity a zachovat přitom stoprocentní královské genius loci. Další excelentní práce Netflixu, který v dnešní seriálové produkci, snad až na HBO a občas AMC, nemá konkurenci. Navíc výkony Claire Foy a především Johna Lithgowa doslova berou dech. Perfekcionistická práce. A abych nezapomněl, ještě jednu věc jsem si díky The Crown uvědomil - kdyby se Eduard VIII. nevzdal trůnu ve prospěch George VI., britská i světová historie 20.století by vypadala dočista jinak a bezpochyby dočista hůř. Dějiny jsou determinovány vývojem, který by v každém dílčím bodě mohl nepatrnou změnou převrátit vývoj celého lidstva. To je fascinující představa. (03.01.2017)

"Be ever-present, but get out of the way. Be visible, but be anonymous. However bad you feel, just show up. Dare to take it seriously, dare to be serious." - Peter Morgan na otázku, jak by zněl popis práce královny. --- Kdokoliv sleduje britské panelovky, musí zhruba tušit, s jakou chutí a frekvencí se královská rodina ve VB stává terčem posměchu; jak úzkého vymezení se dostává charakteru každého jednotlivého člena; jak nekompromisního zhodnocení se dostává každému jeho vystoupení na veřejnosti... a právě proto má The Crown obrovskou hodnotu. Peter Morgan sice není žádný insider, ba dle Claire Foy dokonce ani nemá zvláštní zájem o královskou rodinu (sám ostatně přiznává, že už před tímhle projektem měl Elizabeth tak akorát po krk), ale skrze neobyčejně vnímavé spojování mnoha více či méně vzdálených bodů dává najevo, že specifickou úlohu královny a jejího okolí prostě chápe. Člověk se pak snadno přistihne, jak je na čím dál jistější Elizabeth regulérně pyšný, čemuž samo sebou napomáhá i fenomenální ztvárnění Claire - při castingu Morganem kuriózně dlouze přehlížené, a přitom tak padnuvší. --- The Crown není stoprocentní od počátku. Churchill zprvu působí přetaženě a skoro jako karikatura sám sebe, zaujetí vůči vybraným členům rodiny (resp. hlavně Eduardovi) trochu kazí dojem, jakkoliv může být opodstatněné,... ovšem postupem času se dostavují silnější epizody (5, 8, 9), krásně se rozvádí dilemata vedlejších postav jako matky Elizabeth a princezny Margaret, a z The Crown se rázem stává ten pravý klenot. (20.11.2016)