Milenci v roce jedna

Krásný dramatický milostný snímek s výborným obsazením rolí dvou milenců, ona je stižena hrůzami války, které prožila na vlastní kůži a on je stižen netknutostí svého přesvědčení a volnomyšlenkářství, ona poznala krutost reality, on si idealizuje realitu a vybásňuje svůj životní příběh, dokáží se tyto dvě individuality přijímat a souznit spolu...?!!! (22.02.2011)

Souhlasím se vším, co je zde vyzdviženo. Nicméně celková atmosféra a zpracování mi jaksi nedovolí jít výše. Začíná to nekonečným procházením se zamilované dvojice, ke všemu skoro pokaždé na stejných místech, pokračuje to v přehnaném herectví Viktora Preisse či velmi opatrném ztvárnění jinak velmi dramatického, politického období a končí to u velmi slabé, atmosféru marně hledající hudby. Nebýt Libuše Švormové a její Olgy, která do snímku přináší potřebné drámo a takový skutečný nádech věcí minulých, které obě sestry prožily, mohl by se snímek odehrávat podstatě v jakékoli době a Helenina deprese i společenská odcizenost by mohla mít úplně jiné důvody. Poválečná atmosféra mi tu přijde jen jako takový obal a chvílemi jsem měl pocit, že se zde spíše vyzdvihuje práce filmařů než samotný základ toho romantického dramatu. Psychologii bych do toho již nedával, tak daleko film rozhodně nejde. Nemohu napsat, že se mi film nelíbí, ovšem téma, které se zde rozehrává, je na zpracování více než složité. Možná že spojení filmu DITA SAXOVÁ a tohoto v jeden by přineslo ten pravý skvost. (30.10.2013)

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. (18.09.2011)

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. (23.05.2010)

Možná i trochu autobiografický počin páně Balíka z dob těsně po osvobození překvapí hned dvěma zvláštnostmi. Normalizace v sedmdesátých letech běžela na plné obrátky, ale stoupenec režimu točí spíš intimní snímek, který pouze rámují historky o sociální nespravedlnosti za buržoustů. zajímavé a vlastně z dnešního pohledu i milé. Na stranu druhou má snímek obroušené hrany i stran vyrovnávání se s dobou okupace, a to je docela myslím i škoda, tady naopak mohl režisér i přitlačit na pilu. Průměrný zážitek šperkuje jen krása  Marty Vančurové, což vystačí ale jen na silnější trojku. (28.06.2024)