Number Seventeen
No 17
Obsahy(2)
Hitchcockova zábavná akční podívaná vznikla na základě románu i divadelní hry Jeffersona Farjeona. Film vypráví o detektivovi, který sleduje skupinu gangsterů až k opuštěnému domu nad železnicí, kterou hodlá banda využít k tomu, aby uprchla z Velké Británie. Spíše než na zápletku se film soustředí především na atraktivní sekvence v podobě přestřelky uvnitř domu a dobrodružných honiček na autobusu či vlakové soupravě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Hitchcock a jeho filmová reč a forma. O tom to je, pretože zápletka s ukradnutým náhrdelníkom ani v roku 1932 neprepisovala scenáristické učebnice. Prvej polovici dominuje striktná vertikalita, pretože postavy chodia/bežia hore/dole schodmi, pekne točitom a snímanom pomocou tieňov, aby sme sa cítili pomaly ako v horore. Tej druhej dominuje zase prísna horizontalita a to nie hocijaká; ide sa veľmi rýchlo autobusom, vlakom a končíme na lodi. Niektoré súboje sú nakrútené ako groteska a miniatúry sú skrátka kúzelné. ()
Téhle Hitchcockově jednohubce ohromně škodí až cimrmanovská (nebo snad montypythonovská) přeplácanost, která se snaží překvapovat novými a novými zvraty, ale v lepším případě kvůli tomu působí úsměvně, v horším přímo směšně. Nebýt všech těch "šokujících" odhalení a takřka neustálých přívalů zbytečných dialogů, mohlo být Číslo sedmnáct ještě lepší. ()
Přepsáno v červenci 2018. Číslo sedmnáct je svižnou a odlehčenou kriminálku. Příjemně pobaví i dnes, pokud přistoupíme na Hitchcockovu hru s nejasně proměnlivou identitou osob. Nejednoznačnost pomáhá tvarovat atmosféru napětí. Potěší stínohra a zatajování dechu. Rychlý pohyb vpřed přispívá ke potřebnému spádu výkonu děje, který se žene dychtivě do finále i objasnění. Barton nabyl svou konečnou podobu a slaví velkolepý triumf. První na scéně je Forsythe (sympatický John Stuart), zvědavý mladík uprostřed mystéria. Ticho je přehlušeno nehybným tělem a tma přihazuje na špatně osvětlený parket další tanečníky a při měsíčku se hledá ukrytý poklad a lákavé tajemství. Druhým na scéně je Ben (příjemný Leon M. Lion), prosťáček, hledající úkryt vlastní chudobě. A jediným jeho cílem je přitom pouze zmizení z dosahu životu nebezpečné nejasnosti. Je nejodlehčenější částí kriminálního napětí. Třetí postava spadne z nebe. Rose Ackroyd (příjemná Ann Casson), odvážné děvče, hledá svého nepřítomného tatínka. Zazvoní zvonek, a Brant (zajímavý Donald Calthrop) přichází na noční prohlídku opuštěné nemovitosti. Jeho doprovod, elegantní Nora (sympatická Anne Grey), je skoupý na slovo a ve strachu hledá skulinku k vyklouznutí. Šestá postava Henry Doyle (Barry Jones) se sebevědomou drzostí vyhlíží svoji šanci k získání bonusu. Další postava Sheldrake (Garry Marsh) musí k obraně vlastních zájmů používat pádné rány pěstí. Poslední výraznější postavou je Ackroyd (Henry Caine), provětrávající na malý okamžik zatuchlé ovzduší proměnlivosti identit. Číslo sedmnáct je žánrovou zábavou. Kriminální film je odlehčený humorným nadhledem, ozdobený rychlostí pohybu a s rozkošnou hravostí zaměňuje identity. Osvěžující zábava. ()
3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů. ()
Zo zaciatku to vyzera ako stylisticke cvicenie na temu nemecky expresioznizmus, aby sa to zvrtlo na prekombinovanu gangsterku a nakoniec to vyvrcholilo ako velkolepy akcnak. Plus samozrejme tradicny Hitchov humor, obcas az na hranici komedie. Navyse to ma splaseny dej (film ma iba nieco cez hodinu) , takze to aj vdaka niekolkym sialenym zvratom nema kedy nudit. Skvela zabava. 8/10 ()
Galerie (12)
Photo © British International Pictures
Zajímavosti (5)
- Alfred Hitchcock se v tomto filmu zaměřil hlavně na práci s miniaturami. Bryan Langley, který tuto sekvenci v roce 1932 natočil, vzpomínal, jak k jejímu vzniku došlo: "Vše,co se objevilo v posledních 10 minutách filmu, byl model vlaku ujíždějícího krajinou. Pokud šlo o herce, bylo vše skutečné. Ve všech ostatních případech se ale jednalo o model. Tyto modely měly velikost v rozmezí od jednoho palce do jedné stopy. V momentě, kdy vlak vjíždí do přístavu, byl dok zobrazen pomocí postupu, kterému se říká "Schufftanův efekt". Malý muž, kterého vidíme běžet podél vlaku, byl zachycen na skleněné tabuli, která byla umísěna na modelu dráhy vlaku. Ten muž byl samozřejmě skutečný člověk a musel stát v dostatečné vzdálenosti, aby byl v záběru zachycen ve správné velikosti. Hitchcock vše sám řídil, zejména pokud jde o tuto závěrečnou scénu. Modely vyrobil mladý muž jménem Bill Warrington. Železniční trať zabrala celé studio." [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)
- Film byl Alfredovi Hitchcockovi přidělen od společnosti British International. [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)
- Skupinka lidí, kteří spolu zdánlivě nemají vůbec nic společného, se bez jakéhokoliv důvodu ve filmu sejde v neobydleném domě. Později vyjde najevo, že jsou zde všichni ze stejného důvodu. Ten důvod můžeme popsat jako "MacGuffin", což je Hitchcockův termín pro něco, co motivuje postavy k tomu, aby podstoupily nebezpečí kvůli něčemu, co musí mít. [Zdroj: Vždyť je to jen film] (Pavlínka9)
Reklama