Psycho

Když jsem Psycho viděl poprvé (to jest v době, kdy se film teprve stával terčem mého soustředěného obsesivního zájmu), okomentoval jsem jej takto skromně: "Nemilosrdně přezrálé, přesto stále šťavnaté ovoce." Dnes bych raději předstíral, že snad ani nepochází z mé hlavy. Takové jsou nevyzpytatelné stezky vývoje nejen chápání filmu. (30.05.2008)

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour (03.08.2015)

Předesílám, že jsou to lepší 3*. To, co tenle film dělá talkovým "ternem", je hudba. Dívala jsem se na to v kině, se spolužáky kolem sebe, a nemálo z nich sebou při vraždě soukromého očka škublo, jak se vyděsilo. Ale to hlavně kvůli té hudbě. Bohužel mě to nechalo chladnou, což je rozhodně škoda. A dalším problémem bylo, že mi skoro od začátku bylo jasné, jaký bude konec. Myslí ale, že tenhle film patří do kolonky "must-see", takže vůbec nelituju, že jsem v rámci Projektu 100 na něj zašla. Ale poslední scéna (ještě než tam skočí titulky), ta byla opravdu úžasná. (18.12.2009)

Mohl bych uvést mnoho důvodu, ale nechce se mi, zvlášť, když to tady tak pěkně napsali ostatní (POMO). Zkrátka a dobře, Psycho je film, který je hoden kultovního statusu. Mrazivá atmosféra, skvělá hudba a Anthony Perkins. A navíc mi zážitek nezkazil ani dabing. Věřím, že z mé strany u jedné projekce nezůstane, ovšem příště si to pustím v originále. A až teď jsem si uvědomil, jak spoileroidní jsou hlášky z Červeného trpaslíka, konkrétně "Vypadá jako máma Normana Batese." a "Naše první setkání s inteligentním životem za tři miliony let a jde o androidovou verzi Normana Batese." :-) (17.11.2009)

Velká škoda, že je pointa tohoto filmu už tak zprofanovaná, bez její znalosti by byl zážitek mnohem větší. Jenom se trochu divím, že slavnou se stala primárně koupelnová scéna - podle mne je mnohem vyvedenější scéna ataku na schodech. To je totiž určitě jeden z nejlepších a nejhrůznějších filmových útoků, co jsem kdy viděl. Prostě se tady přesně povedla vychytat doba prodlení mezi ukázáním útočníka a samotným útokem, čímž se zachrání moment překvapení i moment napětí. Je to takovej ten pocit, jako když si s rezervou zlomku sekundy uvědomíte, že ten člověk, co se proti vám právě rozběhnul, drží v ruce nůž. Jo a abych nezapomněl, u Psycha jsem si uvědomil, co mně občas nesedí na starších filmech - postavy za jízdy autem vpřed strašně točí volantem :-) 90% Horror movie of the Year (05.01.2009)