Mrtvá a živá

Tak trochu jiný Hitchcock, než co znám, ale musím říct že povedený. První polovina je skvělá, tak zvláštně "romanticko-mrazivá" - nová paní de Winter (zvláštní, že se během celého filmu nedozvíme její křestní jméno) si musí zvykat na obrovský dům plný služebnictva, ze kterého jde občas strach (z paní Danvers nejen občas, ale pořád) a kteří ji pořád porovnávají s minulou paní domu Rebeccou. Navíc její manžel Maxim se při jakékoliv vzpomínce na svou zesnulou ženu chová víc než podivně... Druhá polovina, kde se začne vyšetřovat a vysvětlovat už tolik poutavá není, ale i tak jde o zajímavé dílko, které by nemělo zůstat bez povšimnutí. (18.11.2007)

Prakticky maximální spokojenost, Laurence Olivier a skvěle naivní ( ale strašně milá) Joan Fontaine, ale především až démonická Judith Anderson si mě naprosto získali. Jemná romance postupně přechází v mysteriozní krimi a obě polohy Hitchcock zvládl na jedničku, přesto jsem si celou dobu říkal: skvělé to je, ale k dokonalosti špetka schází a pak přišel závěr...a pro mě zatím nejlepší finální tečka z mistrova pera, uch to bylo něco úžasného... (28.03.2012)

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná. (30.07.2006)

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. (06.04.2011)

Simultánny preklad je strašná vec, ktorej by sa pravdepodobne podarilo zabiť takmer každý film. Som rada, že v tomto prípade to nevyšlo a vydržala som do konca. Nečítala som predlohu a ani som presne nevedela na čo sa dívam. Naozaj dobre spracovaný príbeh o posmrtnej existencii, o boji za seba. Každý z nás sa snaží občas precikať niečí obraz. Som rada, že občas sa to podarí, aj keď to vlastne nevyšlo... (30.07.2006)