Gilmorova děvčata: Rok v životě

Konec žádného seriálu mě nikdy nemrzel tolik jako konec Gilmorek. Ne proto, že by byly mým vůbec nejoblíbenějším seriálem (byť jsou vrcholu hodně blízko), ale jednoduše proto, že pro mě vždycky byly víc o feelingu než o čemkoliv jiném, a ten si držely úspěšně celých sedm let (včetně proklínané finálové sezóny) a mohly v něm pokračovat prakticky nekonečně. Když jsem se dozvěděl, že Gilmorova děvčata ještě neřekla svá poslední slova, respektive svou poslední salvu slov, očekávání byla veliká, obavy možná ještě větší. Podaří se Gilmorkám udržet jejich feeling pramenící ze směsi propracovaných vztahů, bleskurychlých dialogů narvaných popkulturními odkazy, sympatického humoru, lála songů pro každou příležitost a všeobjímající pohody? Za mě jasně ano. Samozřejmě, do čtyř (tedy osmi, vzhledem ke stopáži, tak či onak zoufale málo) dílů se nedá narvat děj uplynulých deseti let, věci jsou velice často jenom zkratkovité nebo naznačené, dřív stěžejní postavy se tu teď třeba jenom mihnou prostě proto, aby tu byly, a nějakých dalších pár výhrad se jistě najde. Ale co na tom, když se ten hořkosladký feeling i po desetileté pauze dostavil prakticky okamžitě a nezmizel po celou dobu stopáže (dokonce ani při tom nepopiratelně předlouhém a v podstatě úplně zbytečném muzikálu). Amy Sherman-Palladino zkrátka měla ještě co říct, řekla to, já jsem za to rád (obzvlášť oceňuju vývoj Rory a Emily, obě dozrály tam, kam dlouho směřovaly, v případě té první to bylo potřeba, a v případě té druhé to nesmírně potěšilo, nehledě na fakt, že fantastická Kelly Bishop dostala pořádnou příležitost zazářit), a doufám, že se do Stars Hollow s jejím dovolením zase za pár let podíváme. A ano, potřeba to není, jenže Gilmorky nejsou seriál. Gilmorky jsou životní styl. (13.01.2017)

Přiznávám, jsem zaujatý, seriál a jeho reprízy sleduji přes dvanáct let. Úroveň jednotlivých epizod osmé řady rostla v čase, nejzdařilejší díl, po mém soudu, spatřuji v Podzimu. Krásné, důstojné, dojemné, poslední čtyři slova vyrazila dech, troufám si tvrdit, že málokdo z nás je očekával. Děkuji tvůrcům za úžasné chvíle, které jsem mohl u tohoto díla strávit. Kousek z něj budu nosit neustále v sobě. (23.12.2016)

Návrat Gilmorek měl být jednou z největších událostí seriálového podzimu, jenže obrovská očekávání tomu tak trochu zlomila vaz a výsledkem je rozpačité zklamání. Ač bylo pěkné po letech se vrátit do oblíbeného maloměsta a podívat se, kam se posunuli životy hlavních hrdinů, tak to prostě nedostálo očekávání. Našlo se spoustu zbytečných a dlouhých scén (příklad za všechny je letní muzikál) a celkově to nezanechalo ten dojem, který si fanoušci po letech přáli a ani poslední čtyři slova to nijak nezachránili... (09.12.2016)

Jen málo pokračování dokáže dostát kvalitě původních sérií, u Gilmorek se to ale docela podařilo. A Year in the Life má dobře napsané dialogy, téměř všechny původní herce, atmosféru, humor i dojemné chvilky... pro fanoušky je to opravdu návrat do Stars Hollow. První a poslední díl, režírované Amy, jsou lepší než prostřední dva. Zejména scény s muzikálem ve třetím díle patří k slabším místům série a proklikáním o nic nepřijdete. Přála bych si trochu více prostoru pro Jesse a Deana, ale well... nothing´s perfect. Konec, i když s cliffhangerem, je podle mě důstojný a nepotřebuje pokračování, takhle se "circle of life" skutečně uzavírá. Obecně - spokojenost. :) (26.11.2016)

Perfektní. Dostatečný ignore ultradebilní sedmé série a utažení všech linek tak, jak se sluší a patří. Full circle koncept, nebojácnost v oblasti antifanservisu (na*ranost řady fanoušků je krásný důkaz jejich romantizované bubliny dokonalého světa) a všeobjímající pocit návratu domů. Dalších dílů očividně netřeba. Není důvod se opakovat. (26.11.2016)