Gilmorova děvčata: Rok v životě

Perfektní návrat, který jsem si vážně užila. Byla jsem až překvapená, jak snadno se mi do toho podařilo opět dostat a jak snadno se tvůrcům podařilo navázat na téměř 10 let starý seriál a vůbec to nepůsobilo uměle. Nostalgie je silná čarodějka a stačily první tóny známé melodie a já měla na krajíčku. Slovní přestřelky přesně takové, jaké jsme je milovali před lety. Lauren Graham s Kelly Bishop jsou úžasné a právě jejich momenty patří k těm nejsilnějším i nejzábavnějším. Neměla jsem ani sebemenší problém, jakým směrem se ubral vývoj Rory jako mnoho diváků. Všichni pravděpodobně čekali, že přece ta vzorná, hodná a sebevědomá Rory bude ve 32 letech šéfredaktorka nejprestižnějších novin a bude mít spořádaný milostný život, ale takto život zkrátka nefunguje a na mě to tak celé působilo mnohem opravdověji a nebyl to takový ten klasický "fan-servis". Nejslabším místem je jednoznačně muzikálová část ve třetí epizodě, které se dalo zbytečně moc prostoru. První reakce po slavných závěrečných čtyřech slovech byla, že chci víc, ale pak jsem si uvědomila, že přesně takto to celé vlastně dává dokonalý smysl a pointa, kterou Amy tolik let střežila, je skvělá. (27.11.2016)

Po přečtení všech komentářů od fandů jsem byla napjatá jak struna..a dostala jsem křečovitou změť scén, které na sebe ani moc nenavazovaly a neustálou vykrádačku samu sebe. Jako by nějak došel dech tomu všemu. Celej ten Roryin milostnej život se k ní vůbec nehodil. Vždyť ona a on..to už tady přeci všechno bylo. A v mnohem lepším provedení. Teď cituji Psemu :"Perfektní. Dostatečný ignore ultradebilní sedmé série a utažení všech linek tak, jak se sluší a patří" Vážně? Vim, že sedmá série nebyla moc dobře přijímaná a pamatuju si, že i já jsem z ní napoprvé nebyla nadšená, ale nakonec jsem ji dokázala přijmout a nějak mi začala dávat smysl, i když Lorelai i Rory trochu pozměnily své chování oproti sériím předchozím. Ale zpět k novým dílům. Chápu, že jak lidi stárnou, přichází o iluze, zažívaj víc nudy a hodně věcí se mění. Ale Gilmorky bez jediné vtipné scény? Já jsem ten příběh milovala jako žádný jiný, ale tím hlavním a nejdůležitějším pro mě byl humor! Mohla jsem se na všechny díly dívat stokrát a znovu a pořád jsem se musela smát nebo aspoň tlemit. I když se postavy rozcházely nebo do krve hádaly, stejně to celé mělo nějaký zvláštní nádech klidu a pohody. A něčeho jako světla na konci tunelu. Ale tohle byl jeden velký depresivní mišmaš v čele s vybotoxovanou Lorelai a Lukem s nastřelenýma vlasama. Jsem tak zklamaná, že střídám spisovnou a nespisovnou řeč. Jenže to neni tak, že bych Gilmorky viděla růžově a zklamalo mě, že jejich osudy vypadaj po letech jinak. Tohle je prostě pro mě úplně jiný příběh. Něco jako Sněženky a machři po 25 letech. Asi je chyba ve mně, když to všem ostatním přijde fajn. Já dávám svý hvězdičky za některý části příběhu a za vrácení tolika známých tváří zpět. I snaha se cení.Ach jo. (14.12.2016)

Jak by vypadalo pokračování Gilmorek, kdyby ho Amy Sherman-Palladino psala a režírovala po lehké mozkové příhodě? Tak teď už víme! Děj ulepený, roztahaný, nelogický, umělohmotné postavy jednající úplně v rozporu se svým charakterem (jeden za všechny - Luke a flashmob?), hlavní hrdinky zcela na pěst. Vlastně to šlape úplně po všem, co na původní sérii bylo dobré. Takže za mě ne, díky, nedám si. (21.12.2016)

Optimistický scénář: Píše se rok 2016, Rory dělá šéfredaktorku New York Gazette (bývalé New York Times, přejmenováno poté, co Stars Hollow bylo zvoleno jako hlavní město USA), stíhá vztah s Loganem, Jessem i Deanem zároveň (musíme přeci nějako uspokojit shipperky, že ano?), Lorelai nyní šéfuje Hiltonu a její manžel Luke stále vlastní bistro, to má nyní ale více poboček než McDonald's. A Edward Herrmann stále žije. Pesimistický scénář: Píše se rok 2016, ruiny civilizace po 3. světové válce matně značí, že tu kdysi vůbec nějaká civilizace byla. Rory, kterou za pár minut nevyhnutelně potká stejný osud, zakopává posledního člena své rodiny, matku Lorelai. Radiace ji zabila stejně jako už zabila 99% lidí. Včetně Paris. A včetně všech kávových zrn. Rory zmoženě upadá na zem, připravena naposledy vydechnout, ale osud s ní má jiné plány. "Rory!" K jejím uším dolehne známý hlas. "Stráže - odveďte ji do bezpečí." "Jak si přejete, vaše Výsosti." Kdo to byl? Blyštivá koruna na jeho hlavě Rory oslepila, nedokázala ho rozpoznat. "Konečně svět docenil moje schopnosti. Prostřídal jsem desítky zaměstnání, takže vím, jak co funguje. Bylo jen logické, abych v tomto nově nastoleném režimu byl něco nového, něco víc, něco jako-" "Král Kirk.", dokončila jeho větu Rory s lehce šokovaným výrazem na tváři. Realita: Píše se rok 2016, někomu se daří, někomu ne, někdo má rodinu, někdo ne. Stejně jako v normálním životě. Vzhledem k tomu, že vyšla z Revivalu nejlépe, to beru hlavně jako hezkou tečku pro Kelly Bishop, dokud je ještě živá. Obešel bych se bez natahovaných pasáží muzikálu a Life and Death Brigade, jinak jsem si tento nostalgický výlet užil. Rozhodně doufám, že ještě nějaký ten rok ze života GG uvidíme a dozvíme se odpovědi na to, jak dopadla Paris nebo jaký dopad měla ona "slavná" poslední 4 slova na Gilmorova děvčata. Samostatně by to ještě šlo, ale kdykoliv se vrátím ke klasickým GG, tak zjistím, že A Year in the Life je kvalitou tak poloviční. (06.12.2016)