Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (454)
Ech drahý Potapiči, už několik let se koukám na tuhle hru a nemůžu se vynadívat. Pokladnice nádherných gagů a divadelních perel, které jsou cimrmanovským humorem spojeny do kouzelného šperku. Mrštíkové sebou mrskají v hrobě, Jirásek ječí hrůzou, Stroupežnický (milý Láďa) z hrobu vstává a chystá se ty naše divadelní furianty strašit. A český divák? Tuhle laskavou parodii dramatu zbožňuje. Aby ne, tohle není jen veselá besídka vtipů, tohle je skutečně skvělá hra! Snad přežije i své tvůrce, pro které si holt jednou ruka času sáhne. Ale musí to bééééét, Maryšo?! ()
,,A všimli jste si už, kde si jaký lidi sedaj? Tak třeba - první řada uprostřed - místní honorace. To je jasný. Ale tady vlevo, a to je zajímavé, tady vždycky seděj blbci." Záskok je jedna z mým nejoblíbenějších her, hned vedle Dlouhého, širokého a krátkozrakého. Dokud jsem se nezačala dívat na Cimmrmana, ani jsem netušila, že je Svěrák tak skvělý herec a jelikož miluji divadlo, tak se není co divit, že až tady si mě získal :o) Hned bych šla na nějakou jejich hru do divadla :o) ()
Hra, kde „nezůstane jedno oko suché“. Zdeněk Svěrák ako herecká hviezda Prácheňský. Excelujú však aj páni - Petr Brukner ako Vlastička, Bořivoj Penc ako doktor, Jan Kašpar – ako našepkávač, ale nesmiem zabudnúť na milovaného Miloňa Čepelku ako Vogletanza. HERECKÉ DESATERO Járy Cimrmana, dve z jeho posolstiev budúcim hercom ma už počas seminára presvedčili, že táto hra bude skvost: „Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované“, „Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen“. A v závere: "Řřřekni, Rrrumbumburrrk, srrrabe!" "Zabiju učitele Janderu, až do čtvrté třídy jsem obstojně ráčkoval..." ()
Pokud nepočítám, že něco od Cimrmana jsem slyšel na mp3, je tohle mé první setkání s divadlem Járy. Dopadlo skvěle.... Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije. Jo a ještě něco: Té lípy se nevzdám! UPDATE: Po zhlédnutí většiny Cimrmanů se nebojím říct, že je to zatím nejlepší hra. Geniální a akorát dlouhý seminář a stejně tak geniální i samotná hra. ()
Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- Hra měla premiéru 27. března 1994. Jedná se tedy o první hru, která měla premiéru v současném působišti Divadla Járy Cimrmana, a to na Žižkově. Tehdy ještě Divadlo T. G. Masaryka. (mnaucz)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
- Tato hra se jako jediná z Cimrmanových her odehrála v Národním Divadle. Odehrála se 2x ve dvou různých obsazení. Celé záznamy dostupné nejsou, ale sestřih hry a semináře můžeme vidět v dokumentu Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000). (mnaucz)
Reklama