Tři billboardy kousek za Ebbingem

(85%) Uf, to bylo teda dílo. Od začátku mě to nesmírně zaujalo. To se ani nedá popsat slovy. Hlavní hrdinka filmu naprosto excelovala. Avšak nebyla jediná. Snad každá postava mě pohltila, takto skvěle napsané postavy s ještě tak dobrými scénami jsem dlouho neviděl. Na tomto filmu se dá pochválit snad většina aspektů. Nekompromisní matka, policejní stanice a jeho dění, sousedi a jejich vztahy, skvělý nápad s 3 billboardama a je nevím co dál ještě. Bohužel, menším negativem, který nemůžu jen tak přejít byla asi tak poslední 30 až 40 minutovka. Scénář začal být takový moc překombinovaný. Ale víc mě dostalo finále, které mi moc nesedlo, až jsem byl naštvaný, že jsem dal původně jen 3*. Pak jsem se vzchopil, uvědomil jsem si, že jednak kvůli horšímu finále nebudu posílat snímek do pekel a jednak to bylo vcelku logický závěr. Ve výsledku spatřuji netypický film, který ani nedokážu do žánru zařadit. Kvalita je tu nesmírně velká. Za zmínku stojí i skvělé dialogy. V konverzacích je samé fuck, motherfuckers apod. K tomu bezva hlášky, vtípky apod. Hlavně ta matka byla taková svérázná, nekompromisní až bych ji udělil oscara. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi snímek líbí. Ale do plného počtu hvězd zatím nepůjdu. Furt bych si představoval lepší rozuzlení, přidat tak 30-40min stopáže navíc a neunáhlit to celé. Ale i tak se těším na další shlédnutí. (11.02.2018)

Tři billboardy za Ebbingem, za placatým kamenem, opíchal vrah holce píču až pak chytla plamenem. Holt někomu se zapalujou lýtka, někomu hoří tváře no a někdo holku po mrdu, který byl chtěný jen jednostranně, zapálí a nechá uhořet. A tak tu máme postarší, krapet víc nasranou matku, co na tři billboardy nechá hlásat, jak policie v čele s Woodym stojí za hovno či zkrvavenej chrchel a ty tři billboardy začnou všechny tak trochu srát. Holt pro pravdu se každej zlobí a když Vám někdo takhle silně dává najevo, že umíte hovno, dotkne se to celýho policejního sboru i okolí. Mildred ale má srdce na pravém místě (takže na levé straně hrudníku) a tak jí je naštěstí u prdele, co si myslí okolí o jejím protestu. Navíc sama nese svůj díl viny a kdyby místo řevu "ať Tě cestou znásilněj" dala dceři na taxíka, mohla se s ní hádat dodnes. Takhle se může hádat už jen s bejvalym, se synem, se zástupcem šerifa, s šerifem, s trpaslíkem, s celým Ebbingem a sama se sebou, jelikož pocit viny je svině. Woody si to nechá během filmu projít hlavou, zástupce šerifa lehce pohoří, trpaslík starou Sněhurku neoprcá a celkově všichni se budou nacházet v dost depresivní situaci. Jelikož jsem svině a velmi mě těší, když se průsery dějou konečně i někomu jinýmu než mně, musím uznale pokejvat palicí, že tohle dráma se povedlo jak trojka se dvěma holkama po měsíčním půstu. Jo a pozor, komentář obsahuje bojlery. (25.03.2018)

Závidím všem divákům, kteří se na tento snímek teprve chystají podívat. Úžasné, bravurní, geniální, dechberoucí, skvělé a ještě jednou úžasné. Takhle nějak vypadá film, když se dělá dobře. Pokud zde neskončí 4 a více těch nejcennějších zlatých sošek, tak nemám filmový vkus buďto já, nebo vážení páni akademici. A všichni víme, že já vkus mám. Opravdu mě to dostalo. Režisér mi na začátku nasadil na krk vodítko a poté si mě dvě hodiny vodil přesně tam, kde mě chtěl mít. Martin McDonagh zde předvedl, že má dokonale nastudované lidské emoce a pomocí tohoto nesmírně citlivého příběhu emoce diváků ovládal jako zkušený hypnotizér. Možná to není na první pohled úplně znatelné, ale za tímto snímkem stojí obrovské množství práce. Nikdo na světě nevysype tak důmyslný příběh z rukávu. Fascinovalo mě, že se autor nedržel nějaké zaběhlé šablony, ale vytvořil něco svého. Mnohokrát během stopáže připravil moment, který mě překvapil a posunul děj správným směrem kupředu. Ani na půl sekundy jsem se nestihl nudit. Naprosto strhující tempo a promakaný příběh o události, která se zásadním způsobem promítla do osudů lidí malého městečka. Nádherná konfrontace pohledů na událost, kde má divák pochopení pro všechny zúčastněné strany zároveň. Divácký zážitek ještě více umocňují božské herecké výkony asi 6 nejdůležitějších postav. Pozadu nezůstává ani skvělá hudba. Tvůrcům se zkrátka podařilo vytvořit diamant, který je vybroušený po všech stranách. Lepší snímek bych nevytvořil ani já sám. (18.02.2018)

Začnu trošku zeširoka. Rok 2017 nám přinesl spoustu parádních filmových zážitků. Nelítostný Dunkerk, nekompromisní Logan, stísněný Blade Runner, Liduprázdný Wind River nebo ultimátní šleha ve formě Bloku 99. Všechny tyto pecky (komiksy u mě vyklízejí pozice z předních příček velmi rychle) trumfly Tři billboardy kousek za Ebbigem. Martin McDonagh mě v minulosti více než zaujal prvotinou V Bruggách natolik že jsem dlouhý čas chtěl do toho osudového města zavítat na Vánoce, poté se mě více než většině zdejších uživatelů líbilo Sedm Psychopatů. Po pěti letech se tedy Martin vytasil s Billboardy a musím vám říct že rozhodně nestřelil mimo mě. Nedokážu přesně popsat v čem se skrývá kouzlo jeho režie. Proč na mě jeho filmy tolik fungují. Zdali to mají na svědomí hodně nepředvídatelné scénáře, které rozhodně obsahují plno momentů překvapení a přitom se postavy chovají ve svých rolích vlastně logicky. Herecké výkony jsou úžasné a pokud nedostane Frances Oscara, tak je to hodně nefér. Stejně tak bych uvažoval i u mého oblíbence Rockwella. Rozhodně kousek, který se dá sjíždět minimálně jednou dvakrát do roka aniž by se jej divák přejedl. 100% (20.02.2018)

Vzácný příklad filmu, u kterého jsem si hrozně přál, aby šlo o seriál a já si tak mohl na ploše deseti hodinových dílů užívat interakci všech postav. Martin McDonagh možná nenapsal (pokud mluvíme o ději) svůj nejlepší scénář, ale pokud jde o charaktery, ještě nikdy mě jeho paleta podivuhodných existencí tak nebavila. Životem otrávená Frances McDormand, buranský Sam Rockwell, otcovský Woody Harrelson nebo Peter Dinklage s psíma očima. Ti všichni byli do jednoho fantastičtí. Radost být v takové společnosti, i když je to v Ebbingu, Missouri, zapadákově s třemi bilboardy. 90% (02.03.2018)