Tři billboardy kousek za Ebbingem

Frances McDormand je ako obvykle skvelá, aj keď v poslednom čase hrá vlastne skoro to isté (Alice Kitteridge), napriek tomu jej to žeriem. Bavili ma tie drobné bočné línie, vtipné detaily. Ale bol to smutný film, ktorý síce končí asi tak, ako má, človek už proste vie, že to ďalej nepustia... ale chýbala mi nejaká katarzia. (21.01.2019)

Martin McDonagh zase dokázal napsat i natočit něco skvělého. A tím by vlastně mohl můj komentář skončit, protože čím méně o filmu divák ví, tím více si ho užije. Mám rád tyhle krásně nečitelné příběhy, ve kterých se každou chvíli může stát něco naprosto nečekaného, a byl jsem u vytržení, když jsem mohl sledovat úžasnou Frances McDormand a jako vždy vynikajícího a opět úplně jiného Sama Rockwella. A tím už opravdu končím. (18.01.2018)

Tri billboardy kúsok za Ebbingom rozprávajú príbeh ženy, v ktorej sa po určitých udalostiach vytvorila sila nútiaca ju bojovať za akúkoľvek cenu. Ak už však bojujete pridlho a nič sa nemení, niekedy je lepšie vzdať sa a nechať to tak. Aj keby to mala byť tá najťažšia vec, akú v živote musíte spraviť. Pretože to je jediné riešenie, ktoré vám umožní žiť ďalej. Nie len prežívať, žiť. Podrobnejšie tu. (22.01.2018)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Velká antická tragédie přenesená do kulis amerického maloměsta v Missouri. Téma žalu a jeho vstřebání a vyrovnání se s ním nebylo snad v americkém filmu zpracováno lépe (hodně blízko byl ještě Wind River), tady se ovšem jeho absorbováním mění v čirý hněv, pokus o odplatu (lhostejnému) světu. Je opravdu zajímavé, jak často je tenhle motiv, motiv vzít spravedlnost do svých rukou, přítomný v americké kinematografii a asi dost vypovídá o národním (minimálně jižanském či středo-západním) charakteru - je v tom něco z nedůvěřivosti k systému i ozvěna vypjatého západního individualismu. Násilí plodí (často) zase jen násilí a pokus zjednat (si) spravedlnost může obsahovat víc než jen stopové množství nespravedlnosti. Pomsta může být horší než původní zločin. Martina McDonagha jsem po jeho předešlém filmu odepsal, o to více mne jeho Tři billboardy překvapily...i přes často používanou nadsázku neuvěřitelně komplexní a pravdivý film! Zvláště cenné je právě vyvažování bolesti humorným, téměř každá scéna primárně koncipovaná jako tragická je vyvážena humorem obvykle maximálně podvratným a nekorektním. Samozřejmostí je skvělý casting a vynikající herecké výkony, stejně jako režisérská jistota spojená v tomto případě vkladem autorského filmu i originální scenáristickou linkou s velkými a častými zlomy, poplatnými žánrovému ukotvení. (17.02.2018)