Rozdvojená duše

Mysteriozní příběh zabalený do romantického hávu s parádní hudbou a vynikajícím hereckým duem na mě působil bohužel spíše nudným než převratným dojmem. Ze začátku jsem se sice do toho zakoukal ale pak tu poutavou a příjemnou podívanou vystřídala nemilosrdná dávka nudy, která zmizela pár minut před koncem. Pardon, ale za mě průměr. (24.02.2011)

Film a děj sám o sobě nebyl špatný , ale na mě to bylo , tak nějak přeslazené . Doktorka psychologie , která se za den zamiluje do pacienta jako naivní školačka , to mi prostě po celou dobu filmu nešlo do hlavy. Všechno , co podstupovala pro člověka o kterém nevěděla vlastně nic a přesto , že on sám trval na tom , že je vrah , ona ho neustále přesvědčovala , že to mu tak není . Prostě celé to na mě působilo strašně nereálně a to mě úplně rozčilovalo . Viděno v rámci Season Challenge Tour 2015 (03.08.2015)

Psychoanalýza je v dnešní době provařeným tématem pop-psychologie, ženských magazínu či filmů, ale v roce 1945 to byla novinka a na filmu je to znát. Snaha vysvětlovat se bohužel podepsala na rozvleklosti hlavně střední částí filmu, která se skládá z neustále se opakujících Peckových záchvatů (dramatická hudba) a následných vyznání lásky (romantický motiv). Ovšem Hitchcock se docela vyřádil a vrcholná scéna s revolverem diváka uzemní i dnes. Mimochodem, Ingrid Bergman jako psychoanalytička poruší snad všechna pravidla etického kodexu doktora, takže z hlediska vědy jde o zápornou postavu. (03.11.2011)

Inu, bavil jsem se v podstatě skvěle. Jenže trochu jinak, než Hitchcock původně zamýšlel. Je to podobné, jako když notorický béčkař natočí nezvládnutou žánrovku, která vás rozesměje spolehlivěji než oscarová komedie. Přitom má Hitchcock štěstí, že své filmy rád odlehčoval humorem a s odstupem let se stírá hranice mezi tím, co kdysi myslel vážně a co mělo být k smíchu. Hitchcockova představa o psychoanalýze byla těžce naivní a mimo jakoukoli realitu už v době vzniku, dnes působí skutečně směšně. Milostný vztah mezi svými hrdiny buduje Hitchcock pomocí těch nejpokleslejších způsobů červené knihovny. Z hereckého projevu Gregory Pecka by člověk nepoznal, že před ním stojí jedna z legend filmového plátna. Ingrid Bergman sice charisma vyzařuje na všechny strany, jenže hraje ultimátní husu, jakých si asi moc za svou kariéru už nezopakovala. Místo napětí mi mistr tentokrát naservíroval něco, co se nechtěně blíží parodii sebe sama. Celkový dojem: 65 %. (26.01.2013)

Zrovna v okamžiku, kdy jsem se začal bát, jak to u Hitchcocka může s romantikou dopadnout, vše se prudce obrátilo a bylo po romantice. Coby detektivka/thriller/noir docela slušné, i když v okamžiku, kdy do konce zbývá deset minut a vše se zdá být pro dobro ztraceno, začnete být trochu otvávení, protože víte, že složité řešení to mít už nemůže. Přes výborný dabing (ČT 1993, hlavně Eduard Cupák v menší roli ředitele sanatoria) doporučuji Alfréda jedině v originále, aby se nezměnil smysl ničeho a ničemu (ani ničemů). (04.09.2013)