Ostré předměty

Všetko som predvídal. Úplne všetko. Seriál sa dokonca ani nesnaží nejako mystifikovať. Ak ste pozorný, dáva vám veľmi jasné stopy, aby ste si všetko poskladali sami. Príbeh sám o sebe je pre mňa ale strašne nezáživný. A dôvod je celkom jednoduchý. Hlúpo sa správajúce alebo nepríjemné postavy. Byť na takom mieste deň, tak si zbalím všetky kufre a idem odtiaľ kade ľahšie. V určitých paralelách je to seriál, ktoré úlohou je spôsobiť vám nepríjemné pocity. A to sa mu vďaka Valléeho réžií aj darí. Jeho skladačkový prístup síce nie je hĺbkovou sondou( o hlavnej postave sa nedozvieme nič priame - sú to len náznaky, ktoré si síce ako tak dáte dokopy ale potom si poviete - načo by ma takáto postava mala zaujímať?) A to je problém čo mám s celým seriálom. Prečo by ma mal tento príbeh vôbec zaujímať? Nie je na ňom nič pozitívne a všetky dejové zvraty sú predvídateľné a povrchné. A všetko okolo toho zbytočne mdlé a nepríjemné. Z takýchto vecí som vyrástol. Nie je v tom silná výpoveď. Je to len silná forma. Kde akýkoľvek presah voči postavám sa v mojom prípade rovná nule. Druhá polovica má väčšie tempo ako tá prvá, takže som to dokázal dopozerať. Keby sa to nieslo v rovnakom duchu ako prvé štyri časti asi to nechám tak. Amy tradične v pohode. (15.07.2020)

Přednosti tohoto silného počinu tematizujícího tabu poškozujících a zhoubných vlivů ve výchově, v charakterovém dědictví v rodových liniích a v zahuštěných vztazích zdaleka nejen na jižanském americkém maloměstě, ale v každém prostoru, na němž jsou lidé odsouzeni spolu žít v nelidských sociálních podmínkách, v mocenském područí pod nezdravým tlakem a bez zdravých alternativ, vysoko převažují nad jeho nedostatky. Tím hlavním je především zbytečné zrychlení ve finiši, pro něž se dostatečně nevysvětlí celá řada indicií, motivů, palčivých otázek a tušení, a do pozadí jsou tak potlačeny mnohé nepříjemné souvislosti, mizerné osudy a nepěkné role řady postav, skrze něž by naznačené předivo destruktivních sil, působících mnohosměrně a ničících všechny účastníky existujících vztahů, těžko dělitelné na agresory a oběti, vyvstalo ještě přesvědčivěji ve své ničivé důsažnosti, v ilustrování faktu, že z té sítě není možné uniknout, a to ani s přivolanou pomocí, ať už systému nebo druhých lidí zvenčí, že některá poškození jsou trvalá a žijí svým životem, a člověk v jejich vleku v nejlepším případě toliko přežívá (you don't live, you survive) a může se snažit snad jen nemít vlastní děti, na které by to určitě přenesl, a především žádné nevychovávat, nemít příležitost mít nad někým moc. Ale protože je jasné, že se v hlavní lince příběhu neuděje žádný happyend, že noční můra naopak pokračuje v ještě horší verzi, než jsme si až do poslední chvíle mysleli, je zároveň legitimní předpokládat, že i všechny naše ostatní dohady souvislostí jsou přinejlepším nedostatečné a realita postav prostě je a i nadále bude mnohem horší než ta nejhorší tušení. A že zlo plodící zlo má mnohem děsuplnější důsledky, než jsme schopni si přiznat a dohlédnout, a utěšování se rozhodně není na místě, i když asi ani nemůže valně uškodit. Takže nakonec vlastně z jednoho - toho nejzdravějšího - úhlu pohledu dává smysl nad tím vším, co nám zůstalo utajeno, nevyjasněno, radši mávnout rukou a dobře, že se to tu nedovykreslí. Přesto se ale tempo vyprávění nemuselo ke konci tak citelně uspěchat - protažení do deseti dílů, zvolna vše završujících, by bylo vyváženější, i kdyby se už žádná další fakta neodhalila. *** PLUS: Konečně někdo tematizuje poslouchání hudby jako vstup do náhražkového časoprostoru, dávkovače falešně uklidňujících emocí, kam lze podnikat zhoubné úniky z odpovědnosti být přítomen, vnímat souvislosti a adekvátně na ně emočně i racionálně reagovat, úniky do nevědomí o tom, co se kolem nás i nám skutečně děje, poslouchání hudby jako odpojování se, na němž si lidé pěstují těžkou závislost. Dík! *~ (01.01.2020)

Už sa mi niekoľko rokov nestalo, že by som sa takto namotal na seriál. Tá silná potreba vidieť hneď ďalší diel v poradí a ten hlas v hlave, ktorý vyslovuje želanie, aby záver ten ojedinelý pocit neskazil. Amy Adams (Camille), miláčik oscarových nominácií, mi nikdy nejako zásadne na strunu nezabrnkala, ale tu zabodovala na 100%. Skvelými spoluhráčkami jej boli Patricia Clarkson (Adora) a predovšetkým Eliza Scanlen (Amma). Čím odôvodniť, okrem herečiek, 5* hodnotenie? Ostré předměty by som prirovnal k seriálu Temný případ (1. séria). Aj tu sa vyšetrujú kruté zločiny, sú tu vplyvy minulosti (flashbacky robené štýlom dlhšieho žmurknutia výborne podporujú atmosféru), veľké množstvo možností a s nimi súvisiacich nejasností, veľa náznakov naberajúcich na význame, podivné vzťahy. Ostré předmety však navyše ponúkajú až drtivé interakcie medzi jednotlivými obyvateľmi Wind Gap a predovšetkým príbeh, ktorý svojim rozuzlením podtrhol celkovú podmanivú atmosféru, neustáleho chlastania a ubližovania si, nevytrhnuteľným puncom 5* kvality. Radím medzi najlepšie seriály aké som kedy videl. (30.08.2019)

Don't tell mama. Seriál má hned několik aspektů, proč na něj kouknout. Skvělá kamera, fantastický soundtrack, pochmurná atmosféra maloměsta, zvrácenost postav, skvělí herci. Amy si mě tady totálně získala, protože tahle role jí sedla jak prdel na hrnec a byla fantastická. SO si atmošku budoval hezky zvolna, a někoho to může odradit, ale já miluju, když je to pomalý, táhne se to, a o to víc mě baví ty zvraty ke konci. Možná se to zpočátku zdá dost zamotaný, a díky flashbackům se nejdřív neorientujete v čase, ale postupně to začíná dávat smysl, dokážete to ocenit na samotném konci, jakej masterpiece to je. Indice k vrahovi byly podsouvány skoro každým dílem, a to jen díky maličkým detailům. Čím víc jsem věděla o té rodině, o Camille, o městě, tím víc jsem chtěla znát, a tím víc jsem se nemohla dočkat dalšího dílu. (28.08.2018)

Přiopilá, nihilistická reportérka přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah a i pro nás je to v pořadí až druhá otázka - tou záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v místním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams v roli Camille snaží unikat. Nakonec se ukazuje, že jsme sledovali potměšilý horor - o tom, že ženy nemusí být z podstaty hodné a pečující, ale mohou být, stejně jako muži, pragmaticky, zvráceně zlé. (17.09.2018)