Ostré předměty

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Tahle série mi nepřipadá kompaktní. Možná je problém, že jsem četla knížku. První díl jsem vyloženě protrpěla. Následně mě to chytlo a k sedmému dílu jsem se přiřítila plná očekávání (jo, i když jsem to četla), a najednou bum a prásk. Konec. Nuda. Trochu zklamání a pocit prázdna. Njn, prostě chyba, že jsem to četla. Protože po přečtení knížky, jsem nemohla spát, jak jsem byla vyřízená. A tak to srovnání nevyzní pro tenhle seroš nikdy úplně dobře. *A nebo jsem prostě náročný divák... Ten byl dobrej, co? ;) (14.01.2019)

O jizvách, které si sebou neseme. ___ Klady: Amy Adams už dlouho klepe na mou hereckou topku, tady fakticky ukazuje proč (nedivím se nominaci na Zlatý glóbus), nemohu jinak než nazvat její herecký výkon bezchybným, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen taky výborné (navzdory tomu - nebo možná právě proto? - že bych postavám, jež ztvárnily nejradši zakroutil krkem; vážně, nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký seriálový charakter iritoval tolik jako ten Adořin), Jean-Marc Vallée má bezpochyby svůj osobitý a snadno rozpoznatelný styl (subjektivistického klipovitého střídaní časových rovin), který "našrouboval" na látky, v nichž bolestivá minulost zraňuju i po letech, kterážto volba dává naprostý smysl (a pokud tu někde bude něco mlít o manýrismu, tak ho pošlete za mnou, a já už mu to vysvětlím!). Na druhé straně: Vallée už zkrátka adaptoval lépe (Sedmilhářky), ostatně i Gillian Flynn - měřil-li by se úspěch pouze prodejem, jedna z královen thrilleru pro ženy - už dostala lepší adaptaci (Zmizelá). Musím taky přiznat, že si nejsem jist, zda si takhle minisérie obhájí svých bezmála 8 hodin, mám dojem, že byla-li by zkrácena na polovinu, příběh by se nerozpadl (těch příběhových zákrut tam prostě tolik není, zdálo se mi, že v určitých v momentech převládla emociální tortura hlavní hrdinky). Ale i tak se jedná o seriál, který má - minimálně pro zmíněné herecké výkony a stylistické ozvláštnění - cenu vidět. 70 % (19.02.2024)

Na první pohled příjemné rasistické maloměsto, krásná, věčně vypitá a vlastní technikou potetovaná Amy Adams a případ, který rozkryje více tajemství, než by bylo zdrávo. Pár věcí mi uniklo (např.otisk zubů na otcově ruce), pár mi nedávalo smysl, několik výtek by se každopádně našlo, ale i přesto si mě seriál připoutal svou tíživou, tajemnou atmosférou a velice překvapivým a nepředvídatelným koncem. A hlavně to neříkej mamce! 82% (17.02.2019)

Všetko som predvídal. Úplne všetko. Seriál sa dokonca ani nesnaží nejako mystifikovať. Ak ste pozorný, dáva vám veľmi jasné stopy, aby ste si všetko poskladali sami. Príbeh sám o sebe je pre mňa ale strašne nezáživný. A dôvod je celkom jednoduchý. Hlúpo sa správajúce alebo nepríjemné postavy. Byť na takom mieste deň, tak si zbalím všetky kufre a idem odtiaľ kade ľahšie. V určitých paralelách je to seriál, ktoré úlohou je spôsobiť vám nepríjemné pocity. A to sa mu vďaka Valléeho réžií aj darí. Jeho skladačkový prístup síce nie je hĺbkovou sondou( o hlavnej postave sa nedozvieme nič priame - sú to len náznaky, ktoré si síce ako tak dáte dokopy ale potom si poviete - načo by ma takáto postava mala zaujímať?) A to je problém čo mám s celým seriálom. Prečo by ma mal tento príbeh vôbec zaujímať? Nie je na ňom nič pozitívne a všetky dejové zvraty sú predvídateľné a povrchné. A všetko okolo toho zbytočne mdlé a nepríjemné. Z takýchto vecí som vyrástol. Nie je v tom silná výpoveď. Je to len silná forma. Kde akýkoľvek presah voči postavám sa v mojom prípade rovná nule. Druhá polovica má väčšie tempo ako tá prvá, takže som to dokázal dopozerať. Keby sa to nieslo v rovnakom duchu ako prvé štyri časti asi to nechám tak. Amy tradične v pohode. (15.07.2020)