Ostré předměty

Knihu som čítala a pred zhliadnutím, som si ju po rokoch zopakovala - úžasné čítanie, odporúčam. Ale k seriálu - ja mu nemám čo vytknúť. Síce mi tam chýbali niektoré myšlienkové pochody Camille, ale myslím, že tvorcovia sa s tým ľahko popasovali cez jednotlivé obrazy, útržky, scény.. A bola som znechutená a mala som zimomriavky rovnako ako pri čítaní. Plusom bol rozhodne výber hudby. Asi pri treťom či štvrtom intre som sa pozastavila nad tým, že je nejaké iné. To som ešte pri inom seriáli nevidela, tiež chválim :) Atmosféru navodili perfektne. A ja Camille v podaní Amy proste milujem! (30.08.2018)

Já neměla pocit, že je to nějak zbytečně natahované. Každý díl byl něčím zajímavý a flashbacky pomohly zamotávat hlavu i rozmotávat příběh. Je pravda, že by na některé detaily mohl být kladen větší důraz a mohlo být malinko víc průběžně vysvětlováno finále, ale celkový dojem mi to nekazí. Po Temném případu a Sedmilhářkách další skvělá volba HBO. Ponurá a mrazivá atmosféra, pochroumané postavy a skvělé herecké obsazení. Na jednu stranu detektivka, ale více psychologické drama. (02.09.2018)

Don't tell mama. Seriál má hned několik aspektů, proč na něj kouknout. Skvělá kamera, fantastický soundtrack, pochmurná atmosféra maloměsta, zvrácenost postav, skvělí herci. Amy si mě tady totálně získala, protože tahle role jí sedla jak prdel na hrnec a byla fantastická. SO si atmošku budoval hezky zvolna, a někoho to může odradit, ale já miluju, když je to pomalý, táhne se to, a o to víc mě baví ty zvraty ke konci. Možná se to zpočátku zdá dost zamotaný, a díky flashbackům se nejdřív neorientujete v čase, ale postupně to začíná dávat smysl, dokážete to ocenit na samotném konci, jakej masterpiece to je. Indice k vrahovi byly podsouvány skoro každým dílem, a to jen díky maličkým detailům. Čím víc jsem věděla o té rodině, o Camille, o městě, tím víc jsem chtěla znát, a tím víc jsem se nemohla dočkat dalšího dílu. (28.08.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Přiopilá, nihilistická reportérka přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah a i pro nás je to v pořadí až druhá otázka - tou záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v místním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams v roli Camille snaží unikat. Nakonec se ukazuje, že jsme sledovali potměšilý horor - o tom, že ženy nemusí být z podstaty hodné a pečující, ale mohou být, stejně jako muži, pragmaticky, zvráceně zlé. (17.09.2018)