Cizinci ve vlaku

Že jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete - tak to by se mně umíralo zvesela, pokud by byl tím posledním a dožila bych konce, díky monstróznímu, nechtěně grotesknímu nářezu pod kopyty koní v toč -kolotoč scéně, protože ta, ač poněkud trapná i na dobu vzniku, bude krom slušné zápletky, psycho záporáka a jednoho sofistikovaného záběru z tenisového mače možná stát za matnou vzpomínku... A buďme rádi za posun ve vývoji kriminalistiky, jelikož z Hitchcockova pohledu musela nevinného z investigativních postupů tehdejší mordparty jímat hrůza... a jestli ono to nakonec nebylo v thrillerovém rámci i tak zamýšleno... (10.10.2014)

Z mých četných setkání s Hitchcockovou tvorbou jsem si odnesl dojem, že jeho věhlas se poněkud přeceňuje. Řada titulů se nedá zařadit jinam než do běžného průměru své doby a některé slavné tituly se vyznačují takovou mírou naivity, že se jim to nedá odpustit ani s ohledem na letopočet vzniku filmu. Cizinci ve vlaku patří k menšině, která snese přísný pohled i dnes. Pravda, ve scénáři to občas skřípe (ve scéně odehrávající se v pokoji Brunova otce jde už spíš o logický faul), vývoj děje je místy poněkud chtěný, ale vše bohatě vyvažuje vynalézavá atmosférická Hitchcockova režie. Jeho thriller je opravdu zajímavý z hlediska konstruování jednotlivých scén, tím, jak rafinovaně pracuje s obrazem a vyvolává v divákovi přesně ty pocity, o které stojí. Své hrdiny nepředstavuje střihem na jejich tvář. Kamera sleduje střídavě nohy dvou mužů, kteří se k sobě osudově blíží. Ze stylu chůze, barvy a vzhledu bot můžete o postavách vytušit první informace. Ústředním motivem dramatu je podvojnost. Dva muži si zkříží cestu, střetnou se dvě osobnosti, dva způsoby myšlení a hodnotové žebříčky. Jeden vraždí, druhý cítí vinu, jeden páchá zločin, druhý z něj má prospěch. Jestli je Hitchcock považován za mistra napětí, tady to skutečně potvrzuje. Tenisový zápas, kde se pravidelně mění pohled na bojující hráče se střihy na časomíru a paralelně probíhající děj v zábavním parku, nebo scéna se zapalovačem v kanále jsou ukázkou promyšlené filmařiny mistrovské třídy. Zvrácený sociopat Bruno je navíc v seznamu Hitchcockových záporáků jednou z nejzajímavějších postav, má charisma a Robert Walker si s jeho herecky vděčným charakterem opravdu pohrál. S ohledem na scénář to nejvyšší známka nebude, ale v určitých rysech je tento starý kousek fascinující. Celkový dojem: 75 %. (13.09.2018)

Můj vůbec první noir film. Šel jsem do toho díky Hitchcock. Bohužel mi to přijde jako jeden z jeho slabších kousků. Opět se to točí kolem vraždy. Známého tenistu potká ve vlaku náhodný chlapík. Dají se do řeči a postěžují si na své problémy. Onen chlapík jménem Bruno má šílený nápad, všechny jejich starosti vy vyřešily dvě vraždy. Tedy každý by zabil oběť toho druhého, ať to není nápadné. Tenista Guy samozřejmě tento šílený plán odmítne. Poté, ale záhadně zemře jeho žena mu dojde, že to asi ten šílenec myslí vážně. Odmítá ale splnit dohodu a zabít Brunova otce. Podaří se mu z této nepříjemné situace vybruslit? "Mohu mu prohledat kapsy?" (11.10.2019)

Nedosahuje to sice topových filmů Hitchcocka, ale má to skvěle vyšinutého magora Roberta Walkera, který trochu funguje jako mírná předloha daleko slavnějšího Normana Batese s "daddy issues". Prostřední část se sice vleče a má to pár děr, ale začátek s vraždou i závěrečný tenisový zápas s bitkou na kolotoči to skvěle vyvažuje. Škoda, že se z GENIÁLNÍHO nápadu a zápletky nepodařilo vykřesat ještě o něco víc. Jeden z filmů, který by byl po těch letech zralý na remake, protože už tehdy má určité blockbusterové proporce včetně příjemně ironického a cynického smyslu pro humor. (22.07.2020)

"A teď se dívejte, jak Alfred Hitchcock posiluje dualitu lidské povahy. Čím déle se budete dívat, tím více uvidíte", píše oficiální distributor. "Já se teda díval, ale nic moc jsem tam teda neviděl", píšu já... Ale ta závěrečná scéna, ta na tom kolotoči, ty voďo, ta teda byla, vuhuuu :-) (19.03.2015)