Pod obratníkem Kozoroha

Jeden z nejslabších Hitchcocků, alespoň co se jeho amerického období týče. Pryč je pověstné budování napětí i filmařská virtuozita, místo nich tu na diváka čeká romantická inscenace nadprůměrné délky. Film nenabízí nic převratného ani po herecké stránce - Cotten jede na půl plynu, Bergmanová přehrává. 6/10 (11.11.2010)

Pod obratníkem Kozoroha je kostýmní romance se sklonem k melancholii pláče. Užít si lze herecké vypětí a občasná temná zákoutí lidské duše, přílišné podlehnutí společensky přijatelnému vyznění je instinktem slabocha a pokorným přijmutím nastavené průměrnosti vkusu. Pod obratníkem Kozoroha je v Hitchcockových rukách standardizován v kruté nemilosrdnosti osudu a obrození přichází až ve chvíli úplného rozkladu doposud prožitého. Pod obratníkem Kozoroha je o obětinách a pletichaření, o touhách, frustraci a strachu. Hlavním elementem komerční psychologie je irský šlechtic Charles Adare (příjemný Michael Wilding), bratranec nového guvernéra Nového Jižního Walesu. Sydney je na počátku svého rozpuku, nabízí nové obzory a zapomenutou vzpomínku. Okouzlení utrápeným stavem ušlechtilé duše je základem naděje, zlomyslnosti a nedorozumění. Nešikovnost se vykupuje ztrátou vlastní krve a shovívavým úsměvem porozuměním. Hlavní ženskou postavou je Henrietta Flusky (velmi zajímavá Ingrid Bergman), křehká irská aristokratka. Bolestivé trauma osudové přitažlivosti a odcizení se utápí v lahvích hutného vína a vnitřní běsi potichu sžírají rozum. Vnější nepřejícnost pomáhá s rozkladem a pád se nezadržitelně blíží až na samou hranici bytí. Druhou stranou nemilosrdného osudu je Samson "Sam" Flusky (zajímavý Joseph Cotten), bývalý trestanec, Henriettin manžel a úspěšný Australan s irským ohněm. Nerovný původ je sžíravým traumatem, řezné rány manipulativních slov vzbouří krev a všude se jiskří v rozpadu a zmaru. Důležitou postavou je Milly (pozoruhodná Margaret Leighton), Samova hospodyně se svým vlastním plánem na budoucnost. Ve jménu vlastní spravedlnosti se pouští do nebezpečné hry. Nejsilnější zbraní jsou zlomyslná slova pomluv a činů, směřujících ke konečnému řešení. Z dalších rolí: Charlesovým společensky nevhodným chováním rozhněvaný nový guvernér Nového Jižního Walesu Sir Richard (Cecil Parker), pokrytecký sydneyský generální prokurátor a guvernérův rádce Corrigan (Denis O'Dea), mladý a vnímavý Samův komorník Winter (Jack Watling), úslužný bankéř Cedric Potter (John Ruddock), obtížně zkrotitelný kuchyňský personál Fluskyho domu Sal (Olive Sloane), Flo (Maureen Delaney), Susan (Julia Lang) a Martha (Betty McDermott), či neurozená a snobská sydneyská honorace pánové Banks (Bill Shine), Riggs (Ronald Adam), reverend Smiley (Victor Lucas), žalářník Wilkins (Francis De Wolff) a Dr. Macallister (G.H. Mulcaster). Pod obratníkem Kozoroha mohl být úchvatným psychologickým dramatem, ovšem to tvrdošíjné lpění na komerčních podmínkách filmového trhu je samo sobě nepříjemnou přítěží. (22.07.2018)

Tentokrát trochu utahanější děj, odehrávající se v daleké Austrálii. Bývalý vězeň Sam má problémy se svou ženou Henriettou, která příliš holduje alkoholu. Do děje vstoupí Charles, synovec místního guvernéra, který se také snaží Henriettě pomáhat. V domě má však Hernrietta jen samé nepřátele mezi služebnictvem a hospodyní. Ta proti ní dokonce používá i domorodá kouzla podobná voodoo. (04.09.2020)

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)

Pouze „kamerové cvičení“, leč uvedené do distribuce... Návrat na Britské ostrovy se Hitchcockovi vůbec nepovedl. Působí to jako zbytný projekt, který po zkušenosti s filmem Provaz zkouší, co ještě unese snímek postavený na dlouhých záběrech. V tomto ohledu je určitě o čem mluvit a film celkem vytrvale chválit, protože znamená krok kupředu – Hitchcock úžasně vytěžil dostupné technické možnosti a promyslel orientaci v prostoru velkého sídla, takže bez střihu provádí jízdy, nad nimiž by zaplesal i Jancsó. Unikátní je i práce se zvukem, respektive jeho mizením při vzájemném vzdalování postav. Tohle všechno je hezké, ale když odhodím blok s čárkováním počtu záběrů a vykreslováním prostorových plánů, tak mi zážitek klesne někam k bodu nula. Melodramatické vyprávění zasazené do poněkud nepřesvědčivě vyhlížející Austrálie první poloviny devatenáctého století se spoléhá převážně na dialogy, které mají rozvíjet komplikované vztahy mezi postavami. Není ovšem snadné udržet v paměti všechny informace, které připomínají více náhodný výňatek z románu než cílený výběr toho nejpodstatnějšího. Pro herce je tento film za trest – nejistá Ingrid Bergman je místy naprosto k nepoznání, kožený Joseph Cotten zase připomíná jakéhosi „australského Johna Waynea“, což zní otřesně a je otřesné. Napětí je pozvolné a negradované, nedokázal jsem si vybudovat trvalý zájem o nastalé situace. Pod obratníkem Kozoroha podle mě spojuje dvě oblasti, které Hitchcock příliš neovládal – historický film (viz zmatená Jamaica Inn) a nacionalismus (viz nesnesitelný Juno a páv). Spolu s tím ale zároveň uznávám, že kdyby se u každého režiséra projevoval tvůrčí výpadek tímto způsobem, tak by byl svět daleko příjemnějším místem. Alespoň pro cinefily... (01.05.2013)