Pod obratníkem Kozoroha

Vynikajúca Hitchcocková réžia plná dlhých, na svoju dobu originálne komponovaných záberov a dlhých dialógov, presne ako je u Hitcha zvykom. Herecký koncert tu zasa predviedol Michael Wilding. Skrátiť o pol hodinu by nezaškodilo, ale aj tak je to jeden z najlepších Hitchcockov už len pre tú formu brilantnej vnútrozáberovej montáže. (09.05.2010)

Hitchcockovi sa po Povraze evidentne stale chcelo hrat. Pravdepodobne tak vytiahol zo sufliku prvy scenar, ktory mu prisiel pod ruku a zase si vyskusal dlhatanske zabery (nepocital som to ale myslim, ze ich v tomto dvojhodinovom filme nie je viac ako 60). Bohuzial ten scenar je hrozne nazaujimavy a tato forma mu este viac podkopava nohy. Skoda super hercov. Po Topazovi najslabsi Hitch, ktoreho som videl 6/10 P.S. takže som sa sekol o 118 záberov :) evidentne tam bolo veľa prechodových celkov aj normalnych scen a začal som si formu všímať až od polovice :) priemerná dĺžka záberu 40,3 sekundy. Čo je mrte veľa. (03.04.2020)

Netypický kostýmový film (Cotten prekvapivo v netradičnej úlohe), ktorého doménou, ak sa to tak dá nazvať, nie je nosnejší dej, ale vzťahy medzi postavami a časté dialógy. Predsa len oveľa lepšie by to bolo, keby príde na väčšie emócie, keby sa diali nejaké závažnejšie obsahové zvraty - na to sú práve tieto kostýmové filmy špecializované (viď Wylerove filmy). Ale inak som v celku spokojný, v pasážach kde v pozadí hrá klavír, či iné hudobné motívy výborne zabezpečujú smutnú romantickú iskru. A že hrať znamená skutočné remeslo a nie pózerstvo sa tu určite presvedčíte. (23.01.2014)

Kostýmy fajn a to je asi tak všetko. Film, ktorý nemá nič spoločné s Hitchcockom je rozťahaný, ukecaný, mierne nudí a ani po formálnej stránke sa ani na tú dobu nejedná o nejaký lepší priemer. Jediné čo poteší (okrem tých kostýmov, na ktorých si zrejme dali všetci záležať) je zlatá Ingrid Bergman a Michael Wilding, ktorého image silno pripomína gentlemana doktora Frankensteina v podaní Petera Cushinga. (25.01.2014)

Nó, docela působivý filmík :-) Když jsem takhle jednou v televizním programu zahlíd, že dávaj Hitchcocka, kterýho jsem ještě neviděl, nebylo co řešit, a vyplatilo se. Nejen, že jsem zabil ospalé nedělní dopoledne, ale navíc jsem si potvrdil, že jsem ještě neviděl film s Ingrid Bergman, který by se mi nelíbil. Její filmografie ze 40. let je jedna velká spanilá filmová jízda: CASABLANCA, PLYNOVÉ LAMPY, ROZDVOJENÁ DUŚE, POVĚSTNÝ MUŽ a POD OBRATNÍKEM KOZOROHA. Co film, to výjimečný filmový zážitek - ona byla prostě báječná a řadím ji k mým nejmilejším herečkám vůbec. U tohoto kostýmního filmu, jehož děj je zasazený do 30. let 19. století v australském Sydney, je právě ona tím hlavním důvodem, kvůli němuž film stojí i po tolika letech stále za vidění. Jistě, na dnešní dobu je to film trochu pomalejšího tempa, a i v kontextu Hitchcockovy filmografie najdeme určitě lepší snímky, ale osobně se mi tenhle film líbil. Postava, kterou zde vynikajícím způsobem ztvárnila Ingrid Bergman, trochu připomene její starší roli ve výše zmíněném Cukorově snímku PLYNOVÉ LAMPY. V obou filmech hraje přecitlivělou ženušku, na kterou někdo ušije boudu, ale na konci vše dobře dopadne, a divák - staromilec (jako třeba já) je spokojen. Tenhle film stál za to. (01.09.2013)