Závrať

U mě jednoznačně nejlepší Hitchcockův film, kterému ale pořád chybí docela dost k tomu, aby dostal nejvyšší hodnocení. To"tajemno" mohl rozvést mnohem víc a udělat film mysterióznější, několikrát mi takhle bohužel bylo dopředu jasné, co se cca stane (i když hlavní pointu jsem, přiznávám, neuhodla, to ale nemůže podle mě nikdo) a hlavně mi tam přebývá asi tak půlhodina, jejímž ubráním by bylo Vertigo nadupané napětím a ani chvíli bych se nenudila. V téhle podobě bohužel takové okamžiky nastaly, některé scény i postavy (Johnyho přítelkyně malířka) mi přišly naprosto zbytečné. (06.07.2007)

Snad ještě nikdy jsem po zhlédnutí Hitchcockova filmu tak dlouho nepřemýšlel, zda mu mám dát plnou palbu hvězd nebo "jen" 4*. Vertigo má vynikající atmosféru, skvělou hudbu, ohromné výkony herecké dvojice Stewart - Novak a výtečné prostředí. Úvodní scéna nemá chybu, slibuje od prvních vteřin brilantní podívanou, titulková sekvence má v sobě velikou sílu a ulice San Francisca s jeho okolím jsou ideálním místem pro sledování něčí ženy či pro výlety, na nichž se dá zažít vskutku hodně věcí, které pak hlavního hrdiny řádně vyvedou z míry. Děj Vertiga je opravdu místy značně mysteriózní, což dodává grády zmíněné atmosféře. Postrádal jsem ale její postupné zahušťování, jak je vnímám u většiny jiných Hitchcockových filmů a to způsobilo, že u některých scén jsem přestal být pozorným divákem a nevadilo mi odvrátit zrak. Vystupňovaného napětí se pak dočkáme v závěrečné scéně, jejíž vyvrcholení je opravdový majstrštyk a mně je jasné, že tohle si budu z Vertiga pamatovat nejdéle. :) (19.01.2012)

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)

Rozhodně zajímavé dílo. Nedá se mu upřít výborně budovaná atmosféra, která ve vypjatých momentech graduje takovým způsobem, jak to dokázal jedině Hitchcock. Většina jeho filmů se také může pochlubit mistrně zvládnutou kamerou a samozřejmě hudbou, kteréžto dva faktory nahánějí sami o sobě divákovi hrůzu i v tomto thrilleru. Mám pochopitelně na mysli hlavně grandiózní scény z kostelní věže. Ovšem příběh, jakkoli dobře promyšlený, v hodně místech ztrácí tempo. A chování jednotlivých postav vzhledem k dané situaci mi někdy přišlo když už ne úplně nesmyslné, tak alespoň hodně zvláštní. No jo, to je asi ta Hitchcockova osobnost. Pro jeho filmy zřejmě nemám takové pochopení, aby si vysloužily hodnocení nejvyšší. (21.01.2012)

Vysnívané nemožno dosiahnuť realitou, pretože ide o dva celkom odlišné svety. Magický prienik sna a skutočnosti sa na chvíľu podaril obsesívnemu detektívovi a nádhernej blondíne. Len na prchavý okamih a zrazu sa všetko vrátilo do všednej dvojkoľajnosti bytia. Ale Pán režisér Hitchcock nám výnimočný zážitok hypnotickej posadnutosti predstavou, vedúcou takmer k jej zhmotneniu, sprostredkoval v nezabudnuteľnom majsterstücku. (27.01.2005)