Závrať

Mysteriózní zážitek v podání šéfkuchaře Alfreda Hitchcocka. Film, jehož každý záběr je do detailu propracován a jako ucelené dílo působí vysloveně dokonale. Oba hlavní hrdinové podali skutečně nevšední herecké výkony. Vše doplňuje podmanivá hudba. No a závěr filmu je tou opravdovou třešničkou na dortu. (08.05.2009)

Zpočátku nemastné neslané a hlavně prakticky vůbec napínavé. Vše se otočí asi 30 minut před koncem až začne Alfred pomalu utahovat smyčku. Nevyhnutelné je blízko. Vertigo je typ filmu, který si zaslouží přibývající počet opakování a garantuji každému že důvod proč je film tak dobrý vězí právě zde. Po pár dnech a já jej mám stále v hlavě. 75% (28.02.2009)

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)

I když Hitchcock pro mě nedokáže překročit onu skutečnou hranici podvědomí a zůstává hlavně v rovině symbolické (psychoanalytické), ve Vertigu se tomu přiblížil zatím nejvíc. Také jeden z mála jeho filmů, ve kterém mi nevadí pro Hitchcocka zcela typická, ale pro mě v negativním smyslu doslova dráždící studiová práce. (16.06.2007)

Ústřední zápletka je sice zajímavá, ale v celkovém balení také dost přitažená za vlasy. Nemám příliš pochopení pro obsese podobného druhu, takže hrdina mi nebyl sympatický (tak silně někomu vnucovat svou představu a vlastně osobnost někoho - hm - jiného), nadto prostě nevěřím, že by to nepoznal. Výborné řemeslo to v tomto případě nedožene. (09.08.2015)