Que Dios nos perdone

Španělská kinematografie prostě rulezzz. Que Dios nos perdone je formálně i herecky dost nenápadný film, který ale disponuje tou úžasnou vlastností, kdy dokáže jen tak mimochodem diváka strhnout a emočně si ho podmanit. V čem přesně konkrétně to ale vězí, to si jistý až tak nejsem. Všechny formální i dějové složky totiž fungují v nikterak výrazné, ale skvěle funkční souhře a tvoří výsledný zážitek, který vykrystalizuje až nějakou dobu po skončení filmu. Silná atmosféra a působivá dramaturgická gradace pak celý pocit jen umocňuje. Que Dios nos perdone je prostě obyčejná, poctivá detektivka, která nečekaně zapůsobí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. 8/10 (02.05.2018)

Excelentná kriminálka! Veľmi dobre funguje samotný prípad s extra odporným vrahom, ktorý akoby sa zhmotnil z talianskych giallo hororov z prelomu 70. a 80. rokov, ale ešte lepšie sú osobné línie ústredných dvoch detektívov. Napokon, obidvaja sú skvele napísané a zahrané postavy - jeden znepokojivo čudný koktavý polo-Monk, druhý agresívnejšia a nepredvídateľnejšia verzia Buda z L. A. Prísne tajné alebo Vicka z The Shield. Je to brutálne, je to napínavé, má to super čierny humor a sú tam neokázalo, ale pritom veľmi nápadito zrežírované scény. Toto bezpochyby dostane americký remake a režiséra budú ťahať do Hollywoodu. (14.05.2017)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Španělácké počiny jsou většinou dost dobré a ani Que dios nos perdone není výjimkou. Není to totiž vůbec učesané, záběry jsou neotřelé, postavy jsou... kuriózní a vraždy dost humusácké. Máme zde poměrně štědrou stopáž 126 minut, ale troufla bych si říct, že ani jeden záběr není zbytečný. Je to jeden z těch filmů, ze kterých vám není moc dobře po těle, ale o kterých víte, že jsou prostě jedinečné. (24.05.2017)

Pomerne kvalitná, nenudiaca a zábavná buddy movie, skombinovaná so serial killer. Nie snáď, božechráň, že by tvorcovia podávali pátranie po sériovom vrahovi a znásilňovačovi dôchodkýň, ako komédiu. To nie, v tomto smere sú presne takí smrteľne vážni, akí mali byť. Ale srandu tomu dáva netradičná policajná dvojka tvrďák so slabými nervami a Rain Man. No fakt, Antonio de la Torre je hotový Dustin Hoffman, dokonca sa naňho podobá. Ale nepochopil som, prečo polícia zamestnáva takého čudáka. Nie je ukázané, že by bol nejako extra schopný. Párkrát mu napadnú veci, aké iní policajti prehliadajú, ale o žiadneho génia rozhodne nejde. V tomto smere to preto podľa mňa filmári trochu prestrelili; proste neverím, že takého týpka by nejaké ministerstvo vnútra kdekoľvek na svete zamestnalo. Inak to ale odsýpa, je to pútavé, postavy sú zaujímavé, zločiny odporné a mnohé scény silné. Nechýba ani zvláštny, vcelku zaujímavo riešený záver. A sem-tam nejaké to prekvapenie, týkajúce sa odchodu postavy z príbehu. Každopádne, nemôžem s čistým svedomím dať 80%, pretože ma to nijako extrémisticky nechytilo. Baviť ma to bavilo. Pomerne. Ale žiadna megasláva sa nekonala. Každopádne poctivá kriminálka. (19.10.2017)