Que Dios nos perdone

Značně nesympatičtí detektivové jsou na stopě sériového vraha, který si vybírá ke koitu postarší paničky z Madridu a Bilbaa. Divák pořádně neví, komu že má při tomto poklidném honu (spíše tedy čekané) nadržovat. Při finálním rozuzlení si divák uvědomí, že je mu ale úplně buřt, že film dopadl tak, jak dopadl. Španělský thriller se švédskou syrovostí. 62% (12.07.2017)

Zase před sebou máme dvojku nesourodých detektivů, kteří vyšetřují (tentokrát obzvlášť brutální) vraždy. To vše se odehrává v dobových reáliách konzervativní španělské společnosti, která očekává brzký příjezd papeže a ubohé dvojce vyšetřovatelů hází klacky pod nohy. U té dvojky vyšetřovatelů se musím zastavit. Zatímco Javier hraný Robertem Álamem je klasický hromotluk, který má problémy doma a zmlátí vás, když se na něj křivě podíváte, jeho kolega Luis fantasticky hraný pro mě neznámým Antoniem de la Torem je koktající pošuk, který je tak trochu sociopat. Zpočátku nic nenaznačuje, že se před vámi rozehrává nezapomenutelná detektivka a rozkrývání identity nechutného vraha stařenek se občas nehýbe z místa. Jenomže pečlivá režie a pracně budovaná atmosféra diváka brzy začne odměňovat. (09.03.2024)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Uspávankové tempo v prvej hodine filmu sa síce snaží navodiť tú správnu atmosféru, zistíme čo-to o problémoch pri vyšetrovaní a napokon aj niečo o hlavných postavách, ale všetko to pôsobí kontraproduktívne. Druhá polovica má švih, svojské tempo a patričné napätie. Keby bol film o 20 minút kratší mohla to byť pecka. (29.10.2018)

Pomalu začíná být tradicí, že Španělsko každoročně do světa vypustí děsně nabouchanou krimi, která zašlape všechnu Hollywoodskou produkci v daný rok. No a letos je to Que Dios nos perdone. Napínák od první scény, kdy ani minuta není navíc a vše slouží jen pro rozvoj děje, kterej pomalu graduje do neskutečnejch obrátek. Postupně se dostáváme pod kůži dvou naprosto rozdílných policajtů, kteří jsou na stopě zatraceně morbidnímu vrahovi. Nikdo není vyloženě kladný a nikdo není ani záporný. Každý má ke svým činům své důvody a je radost sledovat tuhle španělskou hereckou extraligu. K tomu parádní soundtrack, super old school kamera a nekompromisní zvraty z toho dělají další příspěvek do TOP 10 letošního roku … 8,5/10 (28.07.2017)