Ztratili jsme Stalina

Zcela úžasná komedie, na které se mi nejvíce líbí to, že není ani trošku hloupá. Vypráví vtipně o vážných věcech, aniž by je zesměšňovala nebo znevažovala. Scénář je nabitý ohromnými fóry, herecké obsazení hodinářsky sehrané (Steve Buscemi a Michael Palin byli sázka na jistotu, ale když na scénu vtrhl Žukov Jasona Isaacse, dostalo vše ještě větší grády) a jediný vtípek nezůstane bez pointy. Ruku na srdce, Rusové by tenhle film zakázali i kdyby to nebyla komedie a kdyby vše líčil doslova a smrtelně vážně - jenže pak bych určitě neměl chuť vidět ho znovu a znovu. A znovu. (17.04.2018)

Dost zajímavý film. Satiricky podané okolnosti Stalinovy smrti v rámci historické přesnosti. Je docela drsné, pokud to tam tehdy nějak podobně probíhalo. Boj o moc a nastolení nových pořádků není jen tak. I herecké obsazení je zvolené docela slušně. Ani se nedivím, že je to v Rusku zakázané, některé scény jsou dost drsné. "Máme nějaké doktory?" (17.12.2018)

Kdo chce točit komedii o vážných věcech, musí pochopit, že spousta věcí v zásadě opavdu vážných je. Že všechny státy se nechovají stejně, že řízené hladomory, obětování občanů v nesmyslných válečných rozhodnutích je základem nejděsivější, té komunistické ideologie. Tahle komedie je nadčasová a zároveň historická. Bláznivé vtípky, nejlepší herci (Buscemi, Palin, Isaacs, Tambor, Kurylenko...) Pak člověk odpustí i nějakou tu historickou zkratku (Berijův konec), protože jde o systém. 90%. (04.02.2019)

Uf.. No jak tohle shrnout... Film je celkem výpravný byť je zjevné, že v Rusku se nenatáčelo pomineme-li ty záběry na Kreml, které mohl pořídit kdejaký tůrista s nadupanějším mobilem... Dobová technika asi byla shromažďována všelijak a u náklaďáků zaujme že se převážně jednalo o Opely Blitz :-). U filmů o Rusech a z Ruska mám vždy jeden problém a to je skutečnost, když herci nemluví rusky, ale třeba anglicky jako v tomto případě. Zní to divně, nepřirozeně a těžko uvěřitelně. Navíc herci nevypadali ani trochu rusky a ani trochu nepřipomínali své historické předlohy tedy krom oděvů a třeba účesů. Sám Stalin si podobný nebyl ani vzdáleně a Michael Palin v sobě Brita neschová ani v ušance kdyby měl nohy zabalené v onucích, na sobě rubáš a chroupal cibulku s chlebem... Co bylo ale nejhorší byla ta ,,komediálnost'' v první polovině filmu. Jednak i když se film snaží lecos objasňovat vkládanými vysvětlivkami mezi hlavními scénami, je přeci jen asi určen divákům co o posledních hodinách Stalina a vůbec o dění kolem něj něco vědí. Kdo neví, těžko pochytí např. narážky na jeho syna atd... Co mi ale kupodivu vadilo nejvíce byl sám zvolený druh humoru. Byl totiž vskutku šibeniční a utahoval si z mučení a poprav nevinných lidí co se ocitli na Berijových seznamech smrti nebo seznamech pro vyhnanství kdesi na Sibiři což se téměř rovnalo prvnímu rozsudku. Ne nejsem citlivka, mám rád humor a to i drsnější, ale tady to tedy hoši dost přetáhli... Je to podobné jako by někdo natočil komedii na dění v nějakém tom nacistickém koncentráku a dělal si prču z utrpení a likvidace vězňů. Jestli si my tady s hnusem odplivujeme nad našimi padesátými léty, kdy zemi vedl rudý vrah Gottwald, pak proti Rusku éry vrahouna Stalina bojícího se všeho a všech to byl u nás jen heřmánkový čaj... Prostě jako komedie film vůbec nefungoval, spíše jako cynická záležitost. Od poloviny filmu jako by si to tvůrci uvědomili a začali točit regulérní drama o bitce o korita u mrtvoly Stalina. Bitku jak víme prohrál Berija (také echt vrahoun) a vyhrál Nikita Chruščov, což nám film celkem věrně předvede. Je tak tedy celkem škoda, že když už se někdo celkem solidně a se slušným rozpočtem pustil do posledních okamžiků nejmasovějšího vraha a toho co následovalo, bylo to celé obaleno jakýmsi absurdním hávem místo toho aby z filmu na člověka dýchla opravdová hrůza jako např. z filmu Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem (1989). Dávám tedy jen za 3 nahrávky Mozarta. * * * (08.03.2018)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)